Analgetika (léky tlumící bolest). Nesteroidní antiflogistika (NSAID): Jedná se o látky, které působí nejen analgeticky (tlumí bolest), ale i protizánětlivě (proto „antiflogistika“). „Nesteroidní“ proto, že v terapii různých
typů zánětů se užívají i kortikoidní hormony (viz. samostatný článek), které mají steroidní
chemickou strukturu. NSAID působí tzv. periferními mechanismy, z nichž tím hlavním je
útlum tvorby působků, které se v organismu podílí na rozvoji bolesti a zánětu. Mezi
nejpoužívanější klasická NSAID patří ibuprofen, diklofenak, nimesulid, naproxen, meloxikam a
kyselina acetylsalicylová. Léčivé přípravky, které dané látky obsahují, nesou většinou firemní
název odlišný od názvu účinné látky, jaký je uveden zde. Na trhu jich existuje nepřeberné
množství a jsou často tvořeny i kombinací více typů účinných látek. Různé látky ze skupiny
NSAID se liší rychlostí nástupu účinku, dobou jeho trvání, velikostí podávaných dávek, intenzitou účinku proti bolesti či zánětu, některými vedlejšími účinky a tudíž i použitím.
Společným nežádoucím účinkem této skupiny látek je žaludeční dráždivost, proto je
nezbytné užívat je vždy po jídle, případně zapít mlékem. Při dlouhodobém užívání vysokých
dávek může dojít k poškození ledvin nebo zvýšení krevního tlaku. Opatrnost je na místě u
osob užívajících léčiva na ředění krve, jejichž účinek mohou NSAID zvyšovat. Přímo kyselina
acetylsalicylová se v dávkách nižších, než které jsou účinné v léčbě bolesti a zánětu, používá
pro svůj vliv na krevní srážlivost v prevenci např. srdečního infarktu.
Významnou látkou s analgetickým účinkem je paracetamol. Ten ve vysokých dávkách může
vést k poškození jater, což je i důvod k tomu, že by neměl být nikdy užíván v kombinaci s
alkoholem (nebo ani ke zvládnutí např. bolesti hlavy při kocovině) a zejména ne u
pravidelných konzumentů alkoholu. Je naopak vhodný pro lidi se žaludečními problémy, kteří
nesnesou NSAID.
NSAID by nikdy neměla být kombinována mezi sebou. To vede především k vyššímu riziku
nežádoucích účinků. Vhodná je např. kombinace klasických NSAID s paracetamolem nebo
opioidy. NSAID a paracetamol bývají nejčastěji používány ve formě tablet, čípků, prášků pro
rozpuštění ve vodě, injekcí a mastí či krémů pro lokální použití.
Opioidy jsou látky, které bolest tlumí především tzv. centrálními mechanismy (působí přímo
v míše a mozku). Z tohoto důvodu působí i větší či menší útlum pacienta, případně vznik
závislosti. Obavy z jejího rozvoje jsou však u některých lidí přehnané. Pokud je léčba vedena
odborníkem a je odůvodněná, převažují výhody opioidů nad jejich negativy. Patří sem
např. tramadol, fentanyl, kodein, dihydrokodein. Slaběji působící opioidy (tramadol) jsou
vydávány běžným způsobem, silnější látky (fentanyl), kde je i vyšší riziko zneužití a vzniku
závislosti, specifickým způsobem na tzv. recepty s modrým pruhem. Někdy, zvláště na
začátku užívání, mohou opioidy vyvolat např. nevolnost, zvracení nebo již zmíněný útlum.
Časem tyto nežádoucí účinky většinou vymizí. Při dlouhodobé léčbě některé pacienty
obtěžuje zácpa - té lze však předcházet např. zvýšeným příjmem tekutin a vlákniny. Opioidy
by se neměly nikdy kombinovat s alkoholem pro riziko prohloubení jejich tlumivého účinku
(hrozí až útlum dechu). Lékovými formami, které se běžně pro opioidy užívají jsou tablety,
kapky, náplasti a injekce.
Pokud se nedaří bolest zvládat výše zmíněnými typy léčiv, je možné využít některé látky
např. ze skupiny antidepresiv, antiepileptik a anxiolytik (léků potlačujících úzkost). Jedná se o
tzv. adjuvantní (podpůrná) analgetika, která se velmi dobře uplatňují např. u neuropatické
bolesti. Proti křečím se užívají spasmolytika, při otocích, působících bolesti (např. při
nádorových onemocněních), se dobře uplatňují kortikoidy, někdy systémová (celkově
působící) enzymoterapie. Hormonální léčba (např.estrogeny) se využívá v terapii některých
typů migrény, kde se uplatňují i mnohé další skupiny léčiv (např. antihypertenziva - látky
snižující krevní tlak).
V případě bolesti akutní, která postupně odeznívá, se v počátcích volí léky silnější a
postupuje se směrem k těm slabším. U bolesti, kde se předpokládá zvyšující se intenzita v
budoucnu, se nejprve volí léky slabší a postupuje se směrem k účinnějším. U některých typů
bolesti je třeba léky užívat pravidelně v přesných intervalech, aby nedocházelo ke kolísání
množství účinné látky v krvi. Jindy naopak stačí úžit lék až v okamžiku potřeby (pokud se bolest objevuje nepravidelně, v různé intenzitě apod.). Z důvodu různých přístupu k odlišným
typům bolesti je také vhodné, aby terapii bolesti vedl vždy odborník.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
