Analgetika (léky tlumící bolest). Nesteroidní antiflogistika (NSAID): Jedná se o látky, které působí nejen analgeticky (tlumí bolest), ale i protizánětlivě (proto „antiflogistika“). „Nesteroidní“ proto, že v terapii různých typů zánětů se užívají i kortikoidní hormony (viz. samostatný článek), které mají steroidní chemickou strukturu.
NSAID působí tzv. periferními mechanismy, z nichž tím hlavním je útlum tvorby působků, které se v organismu podílí na rozvoji bolesti a zánětu. Mezi nejpoužívanější klasická NSAID patří ibuprofen, diklofenak, nimesulid, naproxen, meloxikam a kyselina acetylsalicylová. Léčivé přípravky, které dané látky obsahují, nesou většinou firemní název odlišný od názvu účinné látky, jaký je uveden zde. Na trhu jich existuje nepřeberné množství a jsou často tvořeny i kombinací více typů účinných látek. Různé látky ze skupiny NSAID se liší rychlostí nástupu účinku, dobou jeho trvání, velikostí podávaných dávek, intenzitou účinku proti bolesti či zánětu, některými vedlejšími účinky a tudíž i použitím. Společným nežádoucím účinkem této skupiny látek je žaludeční dráždivost, proto je nezbytné užívat je vždy po jídle, případně zapít mlékem. Při dlouhodobém užívání vysokých dávek může dojít k poškození ledvin nebo zvýšení krevního tlaku. Opatrnost je na místě u osob užívajících léčiva na ředění krve, jejichž účinek mohou NSAID zvyšovat. Přímo kyselina acetylsalicylová se v dávkách nižších, než které jsou účinné v léčbě bolesti a zánětu, používá pro svůj vliv na krevní srážlivost v prevenci např. srdečního infarktu.
Významnou látkou s analgetickým účinkem je paracetamol. Ten ve vysokých dávkách může vést k poškození jater, což je i důvod k tomu, že by neměl být nikdy užíván v kombinaci s alkoholem (nebo ani ke zvládnutí např. bolesti hlavy při kocovině) a zejména ne u pravidelných konzumentů alkoholu. Je naopak vhodný pro lidi se žaludečními problémy, kteří nesnesou NSAID.
NSAID by nikdy neměla být kombinována mezi sebou. To vede především k vyššímu riziku nežádoucích účinků. Vhodná je např. kombinace klasických NSAID s paracetamolem nebo opioidy. NSAID a paracetamol bývají nejčastěji používány ve formě tablet, čípků, prášků pro rozpuštění ve vodě, injekcí a mastí či krémů pro lokální použití. Opioidy jsou látky, které bolest tlumí především tzv. centrálními mechanismy (působí přímo v míše a mozku). Z tohoto důvodu působí i větší či menší útlum pacienta, případně vznik závislosti. Obavy z jejího rozvoje jsou však u některých lidí přehnané. Pokud je léčba vedena odborníkem a je odůvodněná, převažují výhody opioidů nad jejich negativy. Patří sem např. tramadol, fentanyl, kodein, dihydrokodein. Slaběji působící opioidy (tramadol) jsou vydávány běžným způsobem, silnější látky (fentanyl), kde je i vyšší riziko zneužití a vzniku závislosti, specifickým způsobem na tzv. recepty s modrým pruhem. Někdy, zvláště na začátku užívání, mohou opioidy vyvolat např. nevolnost, zvracení nebo již zmíněný útlum.
Časem tyto nežádoucí účinky většinou vymizí. Při dlouhodobé léčbě některé pacienty obtěžuje zácpa - té lze však předcházet např. zvýšeným příjmem tekutin a vlákniny. Opioidy by se neměly nikdy kombinovat s alkoholem pro riziko prohloubení jejich tlumivého účinku (hrozí až útlum dechu). Lékovými formami, které se běžně pro opioidy užívají jsou tablety, kapky, náplasti a injekce.
Pokud se nedaří bolest zvládat výše zmíněnými typy léčiv, je možné využít některé látky např. ze skupiny antidepresiv, antiepileptik a anxiolytik (léků potlačujících úzkost). Jedná se o tzv. adjuvantní (podpůrná) analgetika, která se velmi dobře uplatňují např. u neuropatické bolesti. Proti křečím se užívají spasmolytika, při otocích, působících bolesti (např. při nádorových onemocněních), se dobře uplatňují kortikoidy, někdy systémová (celkově působící) enzymoterapie. Hormonální léčba (např.estrogeny) se využívá v terapii některých typů migrény, kde se uplatňují i mnohé další skupiny léčiv (např. antihypertenziva - látky snižující krevní tlak).
V případě bolesti akutní, která postupně odeznívá, se v počátcích volí léky silnější a postupuje se směrem k těm slabším. U bolesti, kde se předpokládá zvyšující se intenzita v budoucnu, se nejprve volí léky slabší a postupuje se směrem k účinnějším. U některých typů bolesti je třeba léky užívat pravidelně v přesných intervalech, aby nedocházelo ke kolísání
množství účinné látky v krvi. Jindy naopak stačí úžit lék až v okamžiku potřeby (pokud se bolest objevuje nepravidelně, v různé intenzitě apod.). Z důvodu různých přístupu k odlišným typům bolesti je také vhodné, aby terapii bolesti vedl vždy odborník.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
