Znáte rozdíly mezi léčivými přípravky a doplňky stravy?
Následující text Vám pomůže zorientovat se ve světě přípravků slibujících různé více či méně spolehlivé účinky a pomůže Vám najít odpověď např. i na to, zda jsou doplňky stravy skutečně bezpečnější než léčivé přípravky, jak se bohužel někteří domnívají. V různých lékárnách můžete nalézt různě široký sortiment. Jeho základ však vždy tvoří léčivé přípravky (LP). Ty můžeme rozdělit na LP vydávané na lékařský předpis a LP volně prodejné. Mimo ně téměř všechny lékárny nabízí zdravotnické prostředky (např. hole, inkontinenční pomůcky), doplňky stravy (DS), potraviny pro zvláštní výživu (např. kojenecká výživa, bezlepkové potraviny), kosmetiku a podle zaměření zdravotnického zařízení i další doplňkový sortiment. V následujícím textu se zaměříme na rozdíly mezi LP a DS. Z LP nás budou dále zajímat především ty volně prodejné.
Doplňky stravy
DS je definován v zákoně o potravinách č. 110/1997 Sb. jako potravina, která je
koncentrovaným zdrojem živin nebo jiných látek, jejímž účelem je doplňovat běžnou
stravu a je určená k spotřebě v malých odměřených množstvích. Další právní předpisy
včetně evropské legislativy dále stanovují např. seznamy látek a jejich forem, které lze
použít pro výrobu DS, látek zakázaných při jejich výrobě, označování a způsob použití
DS či schválená tzv. zdravotní tvrzení (ZT).
DS uváděné na trh v ČR neprochází žádným specifickým schvalovacím procesem. Jejich
výrobce či dovozce má pouze povinnost informovat Ministerstvo zemědělství ČR o textu
české etikety. Není tedy povinen ověřovat účinnost přípravku. DS musí být vždy
jednoznačně označen slovy „doplněk stravy“. DS mohou být prodávány v podstatě
kdekoliv a kýmkoliv bez dalších požadavků např. na odbornost prodejce. Kontrolním
orgánem na poli DS je Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).
Zdravotní tvrzení
ZT je každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje
souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejich složek a zdravím.
Existuje seznam schválených zdravotních tvrzení, jež jsou založena na všeobecně
uznávaných vědeckých poznatcích a pouze ta lze použít při označování a obecně
komunikaci (např. v reklamě) DS. ZT posuzuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin
(EFSA) a vydává Evropská komise. Jejich seznam je průběžně aktualizován. Aby mohl
být DS označen schváleným ZT, musí splňovat konkrétní podmínky uvedené u každého
z nich (např. minimální obsah nebo forma složky, jíž se ZT týká). ZT mají za cíl chránit
spotřebitele především tím, že zakazují veškeré nepravdivé, málo srozumitelné nebo
klamavé informace uváděné v souvislosti s DS či ostatními potravinami.
Jak nenaletět na líbivou reklamu
I po zpřísnění pravidel pro označování DS se však můžeme setkat s různými kličkami,
kterými se jejich producenti snaží prosadit své výrobky. Nejlepším způsobem, jak se
bránit nerelevantním informacím, je poradit se před výběrem vhodného produktu s
lékárníkem, lékařem nebo nutričním terapeutem (absolvent vysoké či vyšší odborné
školy). Pozor je třeba dávat především na doporučení různých výživových poradců
získávajících vzdělání pouze v rámci kurzů velmi rozdílné kvality. Ti mají navíc
kompetenci radit pouze zdravým osobám, tedy nikoliv již v případě jakýchkoliv
zdravotních problémů.
Je-li to možné, je na místě preferovat vždy registrované LP před DS ač mohou mít stejné
složení. To, že výrobce DS neuvádí při jeho užívání žádné nežádoucí účinky, rozhodně
neznamená, že se nemohou objevit podobně jako po některých LP, v jejichž příbalovém
letáku musí být daná informace povinně uvedena.
Nejen LP, ale také DS je vhodné nakupovat v lékárnách, protože jedině zde máte jistotu,
že byl přípravek po celou dobu skladován za předepsaných podmínek a prodá Vám ho
odborník v dané oblasti (farmaceutický asistent nebo farmaceut).
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
