Jako antibiotika se původně označovaly látky produkované mikroorganismy, které potlačují růst jiných mikroorganismů, nebo je usmrcují (takové jsou účinnější). V současnosti se pod tento pojem zahrnují i látky syntetické (chemického původu) a polosyntetické. Mikroorganismy jsou zde v širším slova smyslu myšleny bakterie, parazitické houby (např. kvasinky) a prvoci (např. améby). V užším slova smyslu jsou antibiotika látkami užívanými v terapii infekcí vyvolaných bakteriemi.
Bakterie mohou vyvolat infekci snad každé části těla: kůže, kostí, svalů, vnitřních orgánů… S lehčími infekcemi (např. dýchacích cest) je zdravý organismus schopen vypořádat se sám, proto bychom neměli hned při prvních příznacích onemocnění vyžadovat po lékaři terapii antibiotiky. Bakteriální infekce může být i snadno zaměněna za infekci virového původu (chřipka, nachlazení – viz. samostatný článek), na níž by byla antibiotika neúčinná. Antibiotika by měl lékař pacientovi předepsat pouze je-li dle svých znalostí a zkušeností předvědčen, že se jedná o bakteriální infekci, ideálně, provede-li kultivační vyšetření (např. výtěr z krku), na základě kterého je možné zjistit, o jaký typ mikroorganismu vyvolávajícího onemocnění se jedná a vůči jakým antibiotikům je citlivý. Antibiotika v prevenci nebo už v počátcích lehčích infekcí je však většinou nutné nasadit u osob s poruchami imunity (po ozařování, transplantaci, s AIDS, chronickým onemocněním dýchacího nebo kardiovaskulárního – srdce a cévy- systému apod.), jejichž oslabený organismus se těžko vyrovnává i běžnými infekcemi např. dýchacího systému.
Citlivost mikroorganismů je v oblasti antibiotik důležitým pojmem. Jedná se o to, zda je určitá látka schopná potlačit růst bakterií, nebo je i usmrtit. Tím, že jsou v současnosti antibiotika užívána často zbytečně a pacienti a mnohdy ani lékaři nedodržují zásady správného zacházení s nimi, stávají se mnohé mikroorganismy, díky své obrovské adaptační schopnosti, na antibiotika rezistentní.
Základní pravidla, která je třeba při léčbě antibiotiky dodržovat
- Je nutné brát antibiotika vždy v předepsanou dobu, protože při větších intervalech u většiny látek významně klesá jejich účinná hladina v místě infekce a bakterie se v této době velmi snadno pomnoží a zvyšuje se i riziko jejich rezistence na léčivo.
- Ke vzniku rezistence bakterií na antibiotika významně přispíva i to, když pacient nedobere celou dávku léčiva. Ta je v ideálním případě nastavena tak, aby zahubila i ty nejodolnější jedince bakterií. Pokud tedy pacient antibiotikum vysadí hned, jak je mu lépe, je pravděpodobné, že se v jeho organismu vyselektují kmeny bakterií, které již přístě nebudou na léčbu použitým léčivem reagovat. Pak je nutné neustále zvyšovat sílu aplikovaných antibiotik a hrozí, že při rozvoji opravdu těžkého infekčního onemocnění už pacientovi žádná látka nezabere.
- Při užívání antibiotik dodržujte vždy rady lékaře a lékárníka týkající se toho, čeho by se měl pacient v době užívání léčiva vyvarovat a čím je naopak možné léčbu podpořit. Mnohá antibiotika nežádoucím způsobem reagují se složkami potravy nebo ostatních léčiv a kombinace s nimi může nejenom snížit účinek léčby,ale někdy i dokonce poškodit více či méně organismus pacienta. Proto by měl pacient ve vlastním zájmu i v lékárně hlásit, jaká další léčiva pravidelně užívá nebo zda trpí nějakým dalším onemocněním.
- Obecně platí, že při terapii antibiotiky (i mnoha dalšími léčivy) by neměl pacient konzumovat alkohol, mohlo by dojít k poškození jeho organismu. Veškerá léčiva už i tak dost zatěžují lidský organismus a mnohá jsou odbourávána, stejně jako alkohol, v játrech. Důležité je uvědomit si, že alkoholem je i pivo či víno! S některými antibiotiky by neměl pacient ani kouřit, nehledě na to, že kouření samo o sobě k mnoha, i infekčním onemocněním (nejen dýchacího systému) přispívá.
- Pacient, užívající antibiotika by se měl vyhýbat slunci. Mnohé látky totiž zcitlivují kůži na sluneční záření a hrozí vznik různých dermatitid. Stejné pravidlo platí i pro používání solárií! Když už je nevyhnutelný kratší pobyt na slunci, měl by se pacient chránit oděvem s dlouhým rukávem, slunečními brýlemi a kloboukem.
- Při užívání antibiotik je pravděpodobné, že organismus pacienta je vyčerpáván bojem s infekcí a zatížen užívanými léčivy, proto by se měli pacienti vyhýbat výraznější fyzické zátěži.
- Pacienti užívající antibiotika by měli dodržovat pitný režim a vypít minimálně 2 litry tekutin denně (voda, čaje).
- Těhotné a kojící ženy by měly užívání antibiotik (i dalších léčiv) vždy konzultovat se svým gynekologem a i lékárníka by měly na daný stav upozornit. Pouze některé látky lze bezpečně použít i v těchto případech. Ženy, které užívají antibiotika a zároveň hormonální antikoncepci by měly po dobu užívání antibiotik a ještě zhruba týden potom používat i další metodu chránící je před početím (prezervativ). Antibiotika totiž mohou snižovat účinnost hormonální antikoncepce.
- I při aplikaci lokálních forem antibiotik (masti, roztoky, zásypy…) by je měl pacient používat pravidelně v předepsanou dobu a vždy minimálně 5 dní, i když dojde k vymizení projevů infekce dříve. Postiženou oblast by neměl vystavovat slunci ani žádným dráždivým látkám.
- Pacient by si měl vždy přečíst příbalovou informaci, i když dobrý lékárník ho vždy na hlavní zásady užívání antibiotik upozorní. Neměl by se však zbytečně strachovat uvedených nežádoucích účinků. Ty se mohou vyskytnout s různou pravděpodobností a často závisí i na dalších faktorech. Výrobci léčiva zde však musí uvádět i jevy, které se vyskytly v souvislosti s užíváním antibiotika např. u jednoho člověka z milionu. Pokud na sobě pacient při užívání léčiva pozoruje nějakou nežádoucí reakci, měl by ihned kontaktovat svého lékaře či lékárníka.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
