Kortikoidy mají nezastupitelný význam v terapii mnoha nepříjemných a závažných onemocnění. I přesto, že je jejich užívání spojeno s řadou nežádoucích účinků, neměli by se jich pacienti nepřiměřeně obávat. Jsou-li aplikovány odborným lékařem, který dokonale zná pacientův stav, je jejich použití na místě. Naopak nikdy bychom je neměli užívat (ani lokálně) sami bez porady s odborníkem.
Kortikoidy jsou syntetické látky odvozené od kortisolu, hormonu produkovaného kůrou nadledvin. Působí prostřednictvím specifických receptorů v jádře buňky. Jejich účinek se plně projeví až při dlouhodobější aplikaci. Většinou tedy neslouží k okamžité úlevě. Kortikoidy v organismu ovlivňují přeměnu všech základních živin (cukry, tuky, bílkoviny), hospodaření s vodou a minerály nebo imunitní funkce. Z toho vyplývají jejich využívané, ale také nežádoucí účinky.
Mezi látky používané k celkové léčbě patří např. dexamethason, prednison a hydrokortison. Lokálně jsou aplikovány např. budesonid, flutikason, betamethason nebo mometason.
Kdy je použití kortikoidů nezbytné
Kortikoidy se užívají buď lokálně ve formě mastí, krémů nebo roztoků na kůži, roztoků či prášků pro inhalaci, nebo systémově v tabletách a injekcích. Účinkem, pro který jsou nejčastěji aplikovány, je schopnost tlumit imunitní systém, čímž lze potlačit např. nadměrnou alergickou reakci. Kortikoidy tedy neléčí vlastní příčinu onemocnění.
Hlavní použití kortikoidů spadá do oblasti zánětlivých onemocnění (např. autoimunitních alergických). Uplatňují se ale také v terapii některých typů rakoviny, po transplantacích a při nedostatečné činnosti kůry nadledvin, kdy dochází v organismu k jejich nedostatku. Pro tělo jsou nezbytné z toho důvodu, že ho v podstatě chrání před negativními vlivy dlouhodobého stresu. Mají např. schopnost mobilizovat v těle zásoby glukózy.
Zásady léčby kortikoidními hormony
Pokud pacient zahájí terapii kortikoidy, měl by je aplikovat pravidelně, po dobu, kterou stanovil lékař, a jejich užívání by nemělo být náhle přerušeno. Vždy je nutné, vysazovat je postupně. Jsou-li totiž do organismu dodávány z vnějšku, je utlumena jejich přirozená produkce a při náhlém přerušení jejich aplikace je organismus neschopný normální funkce (to se týká především celkového podávání).
Jsou-li kortikoidy podávány systémově, mělo by to být pouze po nezbytně nutnou dobu. V některých případech stačí dokonce i jednorázová aplikace vysoké dávky (např. při anafylaktickém šoku ‒ těžká alergická reakce), kdy nedochází k žádným nežádoucím účinkům. Pokud je nutné aplikovat kortikoidy dlouhodobě, pak by měl lékař stanovit nejnižší možnou účinnou dávku a pravidelně u pacienta kontrolovat výskyt nežádoucích účinků léčby. Jsou-li kortikoidy podávány v jedné denní dávce, je nejvhodnější užívat je ráno, po jídle. Větší dávka se pak podává rozděleně ráno (mezi 8. a 9. hodinou), v poledne (mezi 12. a 13. hodinou) a večer (17. a 18. hodinou). Kortikoidy lze v závažných případech užívat i v dětství, v těhotenství a v období kojení, samozřejmě vždy pod dohledem lékaře. U dětí je nutné monitorovat pravidelně jejich růst, který mohou kortikoidy zpomalit.
Lokální aplikace kortikoidů je spojena s minimem nežádoucích účinků, pokud jsou dodržovány zásady správného používání. Při inhalačním podávání např. při astmatu je nutné si po vdechnutí léčebné dávky vždy vypláchnout ústa a zbytky přípravku v dutině ústní nepolykat. Pokud aplikujete např. mast s obsahem kortikoidu na kůži, stačí jen malé množství a po použití je třeba si umýt ruce, aby se látka zbytečně nedostala i na další místa těla. I při místní léčbě je vhodné vysazovat kortikoidy postupně. Pokud je pacient používá např. na akutní ekzém, měl by pokračovat v aplikaci většinou minimálně týden, a to i pokud dojde k vymizení projevů onemocnění dříve, a poté přípravek postupně vysazovat. Tedy pokud byl kortikoid aplikován např. dvakrát denně jeden týden, tak další týden ho mažeme nejprve jednou denně a poté ob den až do úplného vysazení. Při nedodržení těchto zásad hrozí, že se onemocnění po náhlém ukončení léčby opět aktivuje. Ve výjimečných případech je však možné aplikovat kortikoid lokálně např. i pouze dva dny. Vždy se musíme řídit radou lékaře či lékárníka. Při lokální aplikaci na kůži je třeba se vyhnout místům, kde je kůže tenčí (např. třísla, podpaždí) a došlo by snadno k výskytu strií až prasklin. Kortikoidy by také neměly být aplikovány na infikovanou kůži (např. opar, plíseň). Někdy je však lze v kombinaci např. s antibiotikem použít i v léčbě kožních infekcí.
Nežádoucí účinky léčby kortikoidy
Mezi závažné nežádoucí účinky kortikoidů patří riziko rozvoje diabetu (cukrovky), osteoporózy (řídnutí kostí) nebo hypertenze (vysoký krevní tlak). Může dojít k redistribuci tuku v organismu (tuk se přednostně hromadí v oblasti obličeje, šíje a břicha), ztrátě svalové hmoty (především na končetinách) a ztenčování kůže se vznikem strií. Tím, že kortikoidy tlumí imunitní reakce v organismu, zhoršuje se hojení ran a člověk je náchylnější k infekcím. Mohou působit i psychické potíže (např. emoční labilitu, nespavost), změny v krevním obraze, zelený zákal nebo žaludeční vředy.
Jsou-li systémové kortikoidy užívány dlouhodobě, je na místě pro prevenci osteoporózy podávání vápníku a vitaminu D. U některých pacientů je vhodná také preventivní aplikace přípravků chránících žaludeční sliznici (např. omeprazol, pantoprazol). Popsané nežádoucí účinky se vyskytují spíše při systémové léčbě, výjimečně při dlouhodobé lokální aplikaci vysokých dávek kortikoidů inhalačně nebo na rozsáhlé plochy kůže, a to především s použitím okluze (např. obvaz, u dětí pleny).
Jak už bylo zmíněno výše: i přesto, že popsané látky mají mnohé nežádoucí účinky, jsou nezastupitelné v terapii onemocnění, jejichž neléčba může poškodit organismus ještě výrazněji než sama aplikace kortikoidů. Proto není nutné se jich nepřiměřeně obávat a v případě oprávněné indikace (důvod k nasazení určité terapie) je po předepsanou dobu užívat.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
