Kortikoidy ‒ obávané, ale nenahraditelné

Kortikoidy mají nezastupitelný význam v terapii mnoha nepříjemných a závažných
onemocnění. I přesto, že je jejich užívání spojeno s řadou nežádoucích účinků, neměli
by se jich pacienti nepřiměřeně obávat. Jsou-li aplikovány odborným lékařem, který
dokonale zná pacientův stav, je jejich použití na místě. Naopak nikdy bychom je neměli
užívat (ani lokálně) sami bez porady s odborníkem.
 
Kortikoidy jsou syntetické látky odvozené od kortisolu, hormonu produkovaného kůrou
nadledvin. Působí prostřednictvím specifických receptorů v jádře buňky. Jejich účinek se
plně projeví až při dlouhodobější aplikaci. Většinou tedy neslouží k okamžité úlevě.
Kortikoidy v organismu ovlivňují přeměnu všech základních živin (cukry, tuky, bílkoviny),
hospodaření s vodou a minerály nebo imunitní funkce. Z toho vyplývají jejich využívané,
ale také nežádoucí účinky.
 
Mezi látky používané k celkové léčbě patří např. dexamethason, prednison a
hydrokortison. Lokálně jsou aplikovány např. budesonid, flutikason,
betamethason nebo mometason.
 
Kdy je použití kortikoidů nezbytné
 
Kortikoidy se užívají buď lokálně ve formě mastí, krémů nebo roztoků na kůži, roztoků či
prášků pro inhalaci, nebo systémově v tabletách a injekcích. Účinkem, pro který jsou
nejčastěji aplikovány, je schopnost tlumit imunitní systém, čímž lze potlačit např.
nadměrnou alergickou reakci. Kortikoidy tedy neléčí vlastní příčinu onemocnění. 
 
Hlavní použití kortikoidů spadá do oblasti zánětlivých onemocnění (např. autoimunitních
alergických). Uplatňují se ale také v terapii některých typů rakoviny, po transplantacích a
při nedostatečné činnosti kůry nadledvin, kdy dochází v organismu k jejich nedostatku.
Pro tělo jsou nezbytné z toho důvodu, že ho v podstatě chrání před negativními vlivy
dlouhodobého stresu. Mají např. schopnost mobilizovat v těle zásoby glukózy. 
 
Zásady léčby kortikoidními hormony
 
Pokud pacient zahájí terapii kortikoidy, měl by je aplikovat pravidelně, po dobu,
kterou stanovil lékař, a jejich užívání by nemělo být náhle přerušeno. Vždy je nutné,
vysazovat je postupně. Jsou-li totiž do organismu dodávány z vnějšku, je utlumena jejich
přirozená produkce a při náhlém přerušení jejich aplikace je organismus neschopný
normální funkce (to se týká především celkového podávání).
 
Jsou-li kortikoidy podávány systémově, mělo by to být pouze po nezbytně nutnou dobu.
V některých případech stačí dokonce i jednorázová aplikace vysoké dávky (např. při
anafylaktickém šoku ‒ těžká alergická reakce), kdy nedochází k žádným nežádoucím
účinkům. Pokud je nutné aplikovat kortikoidy dlouhodobě, pak by měl lékař stanovit
nejnižší možnou účinnou dávku a pravidelně u pacienta kontrolovat výskyt nežádoucích
účinků léčby. Jsou-li kortikoidy podávány v jedné denní dávce, je nejvhodnější užívat je
ráno, po jídle. Větší dávka se pak podává rozděleně ráno (mezi 8. a 9. hodinou), v poledne (mezi 12. a 13. hodinou) a večer (17. a 18. hodinou). Kortikoidy lze v závažných případech užívat i v dětství, v těhotenství a v období kojení, samozřejmě vždy pod dohledem lékaře. U dětí je nutné monitorovat pravidelně jejich růst, který mohou kortikoidy zpomalit.
 
Lokální aplikace kortikoidů je spojena s minimem nežádoucích účinků, pokud jsou
dodržovány zásady správného používání. Při inhalačním podávání např. při astmatu
je nutné si po vdechnutí léčebné dávky vždy vypláchnout ústa a zbytky přípravku v
dutině ústní nepolykat. Pokud aplikujete např. mast s obsahem kortikoidu na kůži, stačí
jen malé množství a po použití je třeba si umýt ruce, aby se látka zbytečně nedostala i
na další místa těla. I při místní léčbě je vhodné vysazovat kortikoidy postupně. Pokud je
pacient používá např. na akutní ekzém, měl by pokračovat v aplikaci většinou minimálně
týden, a to i pokud dojde k vymizení projevů onemocnění dříve, a poté přípravek
postupně vysazovat. Tedy pokud byl kortikoid aplikován např. dvakrát denně jeden
týden, tak další týden ho mažeme nejprve jednou denně a poté ob den až do úplného
vysazení. Při nedodržení těchto zásad hrozí, že se onemocnění po náhlém ukončení
léčby opět aktivuje. Ve výjimečných případech je však možné aplikovat kortikoid lokálně
např. i pouze dva dny. Vždy se musíme řídit radou lékaře či lékárníka. Při lokální aplikaci
na kůži je třeba se vyhnout místům, kde je kůže tenčí (např. třísla, podpaždí) a došlo by
snadno k výskytu strií až prasklin. Kortikoidy by také neměly být aplikovány na
infikovanou kůži (např. opar, plíseň). Někdy je však lze v kombinaci např. s antibiotikem
použít i v léčbě kožních infekcí.
 
Nežádoucí účinky léčby kortikoidy
 
Mezi závažné nežádoucí účinky kortikoidů patří riziko rozvoje diabetu (cukrovky),
osteoporózy (řídnutí kostí) nebo hypertenze (vysoký krevní tlak). Může dojít k redistribuci
tuku v organismu (tuk se přednostně hromadí v oblasti obličeje, šíje a břicha), ztrátě
svalové hmoty (především na končetinách) a ztenčování kůže se vznikem strií. Tím, že
kortikoidy tlumí imunitní reakce v organismu, zhoršuje se hojení ran a člověk je
náchylnější k infekcím. Mohou působit i psychické potíže (např. emoční labilitu,
nespavost), změny v krevním obraze, zelený zákal nebo žaludeční vředy.
 
Jsou-li systémové kortikoidy užívány dlouhodobě, je na místě pro prevenci osteoporózy
podávání vápníku a vitaminu D. U některých pacientů je vhodná také preventivní
aplikace přípravků chránících žaludeční sliznici (např. omeprazol, pantoprazol). Popsané
nežádoucí účinky se vyskytují spíše při systémové léčbě, výjimečně při dlouhodobé
lokální aplikaci vysokých dávek kortikoidů inhalačně nebo na rozsáhlé plochy kůže, a to
především s použitím okluze (např. obvaz, u dětí pleny).
 
Jak už bylo zmíněno výše: i přesto, že popsané látky mají mnohé nežádoucí účinky, jsou
nezastupitelné v terapii onemocnění, jejichž neléčba může poškodit organismus ještě
výrazněji než sama aplikace kortikoidů. Proto není nutné se jich nepřiměřeně obávat a v
případě oprávněné indikace (důvod k nasazení určité terapie) je po předepsanou dobu
užívat.

Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.