Jako antibiotika se původně označovaly látky produkované mikroorganismy, které potlačují
růst jiných mikroorganismů, nebo je usmrcují (takové jsou účinnější). V současnosti se pod
tento pojem zahrnují i látky syntetické (chemického původu) a polosyntetické.
Mikroorganismy jsou zde v širším slova smyslu myšleny bakterie, parazitické houby (např. kvasinky) a prvoci (např. améby). V užším slova smyslu jsou antibiotika látkami užívanými v terapii infekcí vyvolaných bakteriemi.
Bakterie mohou vyvolat infekci snad každé části těla: kůže, kostí, svalů, vnitřních orgánů…
S lehčími infekcemi (např. dýchacích cest) je zdravý organismus schopen vypořádat se sám,
proto bychom neměli hned při prvních příznacích onemocnění vyžadovat po lékaři terapii
antibiotiky. Bakteriální infekce může být i snadno zaměněna za infekci virového původu
(chřipka, nachlazení – viz. samostatný článek), na níž by byla antibiotika neúčinná.
Antibiotika by měl lékař pacientovi předepsat pouze je-li dle svých znalostí a zkušeností
předvědčen, že se jedná o bakteriální infekci, ideálně, provede-li kultivační vyšetření (např.
výtěr z krku), na základě kterého je možné zjistit, o jaký typ mikroorganismu vyvolávajícího
onemocnění se jedná a vůči jakým antibiotikům je citlivý. Antibiotika v prevenci nebo už v
počátcích lehčích infekcí je však většinou nutné nasadit u osob s poruchami imunity (po
ozařování, transplantaci, s AIDS, chronickým onemocněním dýchacího nebo
kardiovaskulárního – srdce a cévy- systému apod.), jejichž oslabený organismus se těžko
vyrovnává i běžnými infekcemi např. dýchacího systému.
Citlivost mikroorganismů je v oblasti antibiotik důležitým pojmem. Jedná se o to, zda je
určitá látka schopná potlačit růst bakterií, nebo je i usmrtit. Tím, že jsou v současnosti
antibiotika užívána často zbytečně a pacienti a mnohdy ani lékaři nedodržují zásady
správného zacházení s nimi, stávají se mnohé mikroorganismy, díky své obrovské adaptační
schopnosti, na antibiotika rezistentní.
Základní pravidla, která je třeba při léčbě antibiotiky dodržovat:
1. Je nutné brát antibiotika vždy v předepsanou dobu, protože při větších intervalech u
většiny látek významně klesá jejich účinná hladina v místě infekce a bakterie se v této době
velmi snadno pomnoží a zvyšuje se i riziko jejich rezistence na léčivo.
2. Ke vzniku rezistence bakterií na antibiotika významně přispíva i to, když pacient
nedobere celou dávku léčiva. Ta je v ideálním případě nastavena tak, aby zahubila i ty
nejodolnější jedince bakterií. Pokud tedy pacient antibiotikum vysadí hned, jak je mu lépe, je
pravděpodobné, že se v jeho organismu vyselektují kmeny bakterií, které již přístě nebudou
na léčbu použitým léčivem reagovat. Pak je nutné neustále zvyšovat sílu aplikovaných
antibiotik a hrozí, že při rozvoji opravdu těžkého infekčního onemocnění už pacientovi žádná
látka nezabere.
3. Při užívání antibiotik dodržujte vždy rady lékaře a lékárníka týkající se toho, čeho by se
měl pacient v době užívání léčiva vyvarovat a čím je naopak možné léčbu podpořit. Mnohá
antibiotika nežádoucím způsobem reagují se složkami potravy nebo ostatních léčiv a
kombinace s nimi může nejenom snížit účinek léčby,ale někdy i dokonce poškodit více či
méně organismus pacienta. Proto by měl pacient ve vlastním zájmu i v lékárně hlásit, jaká
další léčiva pravidelně užívá nebo zda trpí nějakým dalším onemocněním.
4. Obecně platí, že při terapii antibiotiky (i mnoha dalšími léčivy) by neměl pacient
konzumovat alkohol, mohlo by dojít k poškození jeho organismu. Veškerá léčiva už i tak dost
zatěžují lidský organismus a mnohá jsou odbourávána, stejně jako alkohol, v játrech. Důležité je uvědomit si, že alkoholem je i pivo či víno! S některými antibiotiky by neměl pacient ani kouřit, nehledě na to, že kouření samo o sobě k mnoha, i infekčním onemocněním (nejen dýchacího systému) přispívá.
5. Pacient, užívající antibiotika by se měl vyhýbat slunci. Mnohé látky totiž zcitlivují kůži na
sluneční záření a hrozí vznik různých dermatitid. Stejné pravidlo platí i pro používání solárií!
Když už je nevyhnutelný kratší pobyt na slunci, měl by se pacient chránit oděvem s dlouhým
rukávem, slunečními brýlemi a kloboukem.
6. Při užívání antibiotik je pravděpodobné, že organismus pacienta je vyčerpáván bojem s
infekcí a zatížen užívanými léčivy, proto by se měli pacienti vyhýbat výraznější fyzické zátěži.
7. Pacienti užívající antibiotika by měli dodržovat pitný režim a vypít minimálně 2 litry
tekutin denně (voda, čaje).
8. Těhotné a kojící ženy by měly užívání antibiotik (i dalších léčiv) vždy konzultovat se svým
gynekologem a i lékárníka by měly na daný stav upozornit. Pouze některé látky lze bezpečně
použít i v těchto případech. Ženy, které užívají antibiotika a zároveň hormonální antikoncepci
by měly po dobu užívání antibiotik a ještě zhruba týden potom používat i další metodu
chránící je před početím (prezervativ). Antibiotika totiž mohou snižovat účinnost hormonální
antikoncepce.
9. I při aplikaci lokálních forem antibiotik (masti, roztoky, zásypy…) by je měl pacient
používat pravidelně v předepsanou dobu a vždy minimálně 5 dní, i když dojde k vymizení
projevů infekce dříve. Postiženou oblast by neměl vystavovat slunci ani žádným dráždivým
látkám.
10. Pacient by si měl vždy přečíst příbalovou informaci, i když dobrý lékárník ho vždy na
hlavní zásady užívání antibiotik upozorní. Neměl by se však zbytečně strachovat uvedených
nežádoucích účinků. Ty se mohou vyskytnout s různou pravděpodobností a často závisí i na
dalších faktorech. Výrobci léčiva zde však musí uvádět i jevy, které se vyskytly v souvislosti s
užíváním antibiotika např. u jednoho člověka z milionu. Pokud na sobě pacient při užívání
léčiva pozoruje nějakou nežádoucí reakci, měl by ihned kontaktovat svého lékaře či
lékárníka.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.
