Nepodařilo se načíst PDF soubor.
Slovo „herbář“ vzniklo z latinského slova herba, česky bylina, rostlina či trávník. Zpočátku byl herbář vnímán jako kniha o léčivých rostlinách. Nejstarší taková kniha u nás byla Herbář aneb Bylinář Pietra Andrea Mattioliho, vydaná v Praze roku 1562 Jiřím Melantrichem z Aventina. Kniha byla zpracovaná formou dřevovrytů a obsahovala vyobrazení bylin plus jejich popis. Až v průběhu 17. století se posunulo vnímání herbáře do dnešní podoby, tzn. jako sbírky sušených rostlin s popisem s tím, že v průběhu konce 20. století a dnešního 21. století se k tomu přidala i digitalizovaná forma obsahující digitální fotografie bylin s jejich popisem.
HEŘMÁNEK PRAVÝ (Matricariae flos)
Přispívá k:
MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ (Melissa officinalis)
Přispívá k:
OSTROPESTŘEC MARIÁNSKÝ (Silybum marianum)
Přispívá k:
ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ (Salvia officinalis)
Přispívá k:
BŘEZOVÝ LIST (Betulae folium) podporuje:
KOPŘIVA DVOUDOMÁ (Urticae herba) podporuje:
MÁTA PEPRNÁ (Menthae piperitae) podporuje:
PETRŽEL OBECNÁ (Petroselinum) podporuje:
