Škola není jen místem, kde se předávají znalosti. Pro mnoho dětí a mladých lidí představuje také bezpečný prostor, kde získávají sebevědomí, učí se samostatnosti a objevují své silné stránky. Právě takovou roli plní Dvouletá katolická střední škola a mateřská škola v Kolíně, která se zaměřuje na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i na přípravu budoucích pracovníků v sociálních a pečovatelských službách. S její ředitelkou, Mgr. Alžbětou Zvěřinovou, jsme si povídali o cestě ke speciální pedagogice, výzvách spojených s vedením školy i o tom, proč je důležité vidět v každém žákovi především člověka a jeho potenciál.
Jak jste se dostala k práci s žáky a speciálnímu školství?
Původně jsem uvažovala o profesi zdravotní sestry, protože mě odjakživa přitahovaly pomáhající profese a práce s lidmi. Nakonec jsem se rozhodla pro pedagogickou dráhu a již během studia jsem se zaměřila na speciální a sociální pedagogiku. Práce s lidmi, která má hlubší smysl a může pozitivně ovlivnit jejich život, mě vždy naplňovala, a právě proto jsem našla své profesní uplatnění ve školství.
Jaká byla Vaše cesta k pozici ředitelky?
Vystudovala jsem střední pedagogickou školu a svou profesní dráhu jsem začínala v týdenním stacionáři jako třídní učitelka v praktické škole. Následně jsem vystudovala vysokou školu a působila také jako učitelka v mateřské škole. Po určité době jsem cítila potřebu profesní změny, a proto jsem nastoupila na Dvouletou katolickou střední školu a mateřskou školu v Kolíně.
Velmi mě oslovilo zejména zaměření školy a možnost pracovat se žáky Praktické školy dvouleté. Nejprve jsem zde působila jako třídní učitelka, později jako zástupkyně ředitele.
K pozici ředitelky jsem se dostala za poměrně nečekaných okolností. Vedení školy bylo potřeba převzít v krátkém čase a školu jsem prakticky přebrala ze dne na den. Začátky nebyly jednoduché, ale velkou oporou mi byl skvělý tým lidí v naší škole. Díky kolegům škola fungovala stabilně a já měla možnost se v nové roli rychleji zaběhnout a postupně získat jistotu v řízení školy. Dnes jsem velmi ráda, že mohu být součástí dalšího rozvoje školy, ke které mám silný vztah
Co Vás na této práci nejvíce naplňuje?
Na své práci mám nejraději kontakt s lidmi a možnost ovlivňovat věci k lepšímu. Velkou radost mi dělá, když vidím, že se naši žáci posouvají nejen ve vzdělávání, ale i v běžném životě, získávají větší samostatnost, sebevědomí a odvahu zvládat nové výzvy.
Největším oceněním je pro mě okamžik, kdy žák zažije úspěch a uvědomí si své vlastní schopnosti. Naplňuje mě také možnost rozvíjet školu a společně s kolegy vytvářet prostředí, kde se každý může cítit přijatý, respektovaný a důležitý.
Co je podle Vás na práci se žáky nejdůležitější?
Podle mě je nejdůležitější vztah založený na důvěře, respektu a opravdovém zájmu. Každý žák potřebuje cítit, že je přijímán takový, jaký je, a že v něj někdo věří. Důležité je také umět naslouchat, být trpělivý a vnímat, že každý žák má své vlastní tempo i cestu.
Čím je Vaše škola výjimečná?
Naše škola je výjimečná především svým individuálním přístupem, rodinnou atmosférou a důrazem na křesťanské hodnoty, jako jsou úcta, vlídnost, ohleduplnost a vzájemný respekt. Jsme menší škola, díky čemuž své žáky dobře známe a můžeme reagovat na jejich konkrétní potřeby.
Střední škola nabízí vzdělávání ve dvou oborech – Pečovatelské služby a Praktická škola dvouletá. Obor Pečovatelské služby připravuje žáky na uplatnění zejména ve zdravotnictví a sociálních službách. Praktická škola dvouletá je určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a klade důraz na praktickou přípravu a rozvoj samostatnosti.
Součástí školy je také mateřská škola, která nabízí dětem rodinné a přátelské prostředí. Pedagogové pro děti připravují kulturní akce, hry i aktivity na školní zahradě a pořádají také oblíbené akce pro rodiče.
Škola každoročně pořádá adaptační a turistický kurz, odborné exkurze, výlety a další aktivity podporující osobnostní rozvoj žáků.
S jakými situacemi se žáci i pedagogové nejčastěji potýkají?
Často se setkáváme s důsledky složitějších sociálních a rodinných podmínek žáků. Některým chybí stabilní zázemí, podpora pro vzdělávání nebo pozitivní zkušenost se školním úspěchem. Řešíme také absence ve škole, finanční obtíže rodin nebo nejistotu ohledně budoucího uplatnění.
Role pedagoga proto často nekončí pouze výukou. Učitelé bývají zároveň oporou a průvodci, kteří pomáhají mladým lidem orientovat se v běžných životních situacích a hledat cestu k větší samostatnosti.
Co byste si přála, aby veřejnost o Vašich žácích nebo o škole více věděla?
Přála bych si, aby lidé v našich žácích neviděli především jejich diagnózu nebo životní překážky, ale hlavně člověka. Aby viděli jejich snahu, schopnosti, pokroky i úspěchy. Každý z nich má potenciál něco dokázat, jen někdy potřebuje více podpory a příležitostí.
Zároveň bych si přála, aby veřejnost více vnímala význam oboru Pečovatelské služby. Potřeba kvalitní péče o seniory a osoby odkázané na pomoc druhých stále roste a naši žáci se učí nejen odborným dovednostem, ale také empatii, odpovědnosti a respektu k lidské důstojnosti.
