Mgr. Radek Pokorný lékárna Adonia v Praze-Radotíně
Jsem prvním lékárníkem v rodině
V naší rodině jsem v tomto oboru „primus explorator“. To znamená, že moje povolání nesouvisí s jakoukoliv rodinnou tradicí. Jako malý jsem chtěl být nejprve popelářem. To asi každý kluk. Pak policistou, hasičem a kosmonautem. Později jsem chtěl být třeba pedagog. Dnes jsem rád, že se tak nestalo, protože by mi těch dětí bylo líto.
Tára a Vlasta Burian
Název tára získal lékárenský „pult“ ve středověku. Příprava individuálních léčiv tehdy probíhala přímo před pacientem, nikoliv jako dnes v laboratoři. Samotný výraz tára bylo odečtením váhy obalu tak, aby lék byl vydán v předepsaném množství, jelikož výdej většinou probíhal „ad vitrum adlatum“ čili do nádoby přinesené. Pan Vlasta Burian z toho udělal „ad vitrum ablatum…sajrajtum, marastum“ a v jedné ze svých komedií se dožadoval kostek piešťanského bahna.
První láska je jen jedna
Byl jsem za tárou u překotného „porevolučního“ vývoje. Prošel jsem několika lékárnami a s největší láskou a vděkem vzpomínám hned na tu první. Ne, že by ostatní byly špatné, ale první je jen jedna. Byla to ústavní lékárna Vojenské nemocnice v Praze na Petřinách. Tam se mi podařilo dostat se k věcem, ke kterým se mnozí z mladších kolegů už asi nedostanou. Od výroby infuzních přípravků, přes výrobu tablet „Vítkáčů“ a „Kratalginu“ na kouzelné tabletovačce vyrobené za první republiky.
Pomáhat pacientům má své kouzlo
V současnosti pracuji v malé poliklinické lékárně v Praze-Radotíně. Ve srovnání s porevoluční dobou je má práce klidnější. Své základní kouzlo – práce s pacienty a snaha o jejich dobro – však neztrácí a doufám, že ani nikdy neztratí. Radotín je taková malá vesnice. Atmosféra v naší lékárně je velmi osobní a přátelská. Spoustu pacientů známe jménem a oni nás. To se v dobrém odráží v naší spolupráci a vzájemné pomoci. Suplujeme i chybějící bufet. Už se nás ptali i na chlebíčky…
V lékárně máme úplně vše
Sortiment lékárny je přizpůsoben hlavně preskripci místních lékařů. Máme tady obvodní lékaře, stomatology, urologa, oční oddělení, ORL, neurologii, chirurgii, diabetologii, internu, rehabilitaci i ortopedii. Máme tu i angiologii, takže oplýváme i punčochami různých kompresních tříd a v poslední době se díky požadavku ortopedie začínáme vzdělávat i v různých typech ortéz, vozíků apod. V lékárně prodáváme i botičky. Dětské bačkůrky jsou srpnový hit. Rodiče o ně mají zájem po celý školní rok. Pro dospělé prodáváme obuv značky Peter Legwood. Velmi oblíbené.
Nezapomínáme ani na zvířata
V lékárně máme základní sortiment pro pejsky a kočičky, ale máme zde i „zajímavůstky.“ Minulý týden jsme třeba sháněli něco na „euthanasii slepic.“ Chovatelka si to nakonec rozmyslela…
Do lékárny jezdím na kole
Za den ujdu nižší tisíce kroků. Pokud jde o orientaci v lékárně, naznačím pro neznalé velké tajemství. Jednotlivé přípravky nacházíme rychle proto, že je máme seřazené podle abecedy a formy léčiva. Ale psst…nikomu to neříkejte… Jinak sport nikdy nebyl mým koníčkem. Pohyb si vynahrazuji hlavně prací na chalupě.
Stáří nás dříve či později potká všechny
Tak jak zpíval pan Kocáb „jsem tvé stáří…pozvi mne dál“ je velká pravda. Stáří je zkušenost, běh času a výsada. Je třeba znalostí, empatie a úcty k těm, kteří si své stáří užívají právě teď a zvlášť k těm, kterým ani vyšší věk nebrání v aktivním užívání si svých dní. Do budoucna je to velké téma a pokud se mladší ročníky trošku „nepochlapí“, bude to téma ještě větší.
Když odpočinek tak aktivní, když dovolená, tak pasivní
Kam si letos půjdu lehnout na pláž ještě opravdu nevím. Takže Vy, kteří to již víte, užijte si své dny volna v klidu, beze stresu a hlavně ve zdraví. Vy, kteří to ještě nevíte, mějte šťastnou ruku při výběru. Všichni si užijte krásné jaro i léto a naprosto neprofesionálně vám přeju, ať naše služby potřebujete co nejméně.
