Sezónní rýma

Sezónní alergie komplikuje život mnoha pacientům. Lidé milují jaro, protože všechno kvete a příroda se znovu probouzí. Avšak alergici si ho často nemohou vychutnat naplno. Jejich tělo reaguje na pyl v ovzduší nepřiměřeně a příznaky jako kýchání, pálení a sekrece z nosu a očí jsou u nich na běžném denním pořádku.

Definice

Alergická rýma (rhinitis allergica) je zánětlivé onemocnění nosní sliznice. Projevuje se ucpaným nosem, vodnatou sekrecí, kýcháním a svěděním nosu. Mezi další příznaky se často řadí svědění, slzení, začervenání očí a dráždění v oblasti krku. Postihuje okolo 10–30 % populace a její prevalence stoupá.

Alergickou rýmu můžeme z časového hlediska – záleží na tom, jak dlouho příznaky přetrvávají – rozdělit na sezónní a celoroční.

Alergická rýma celoroční

Vzniká na základě přecitlivělosti organismu na celoročně se vyskytující alergeny. Převážně se jedná o alergeny z vnitřního prostředí, se kterými se každodenně setkáváme ať už doma, v práci, ve škole nebo ve školce (roztoče, profesní alergeny, spory plísní a alergeny zvířecího původu).

Mezi nejčastější příznaky celoroční alergické rýmy patří otok sliznice a ucpaný nos, které přetrvávají.

Alergická rýma sezónní

Tento typ alergické rýmy se objevuje pouze v určitých měsících, a to hlavně během pylové sezóny. Samotná pylová sezóna trvá přibližně od jara do konce podzimu. Pacienti s tímto typem jsou mimo pylovou sezónu většinou bez příznaků.

Mezi nejdůležitější zdroje pylových alergenů patří pyly stromů, keřů, trav a obilnin. Kromě pylu mohou sezónní alergii způsobovat spory některých plísní, a to hlavně v létě a na podzim.

Charakteristickými projevy je otok nosní sliznice, kýchání a vodnatá sekrece. Kromě toho může být projevem také zarudnutí, svědění a slzení očí.

Sezónní alergická rýma bývá často komplikována výskytem tzv. zkřížené alergické reakce na některé druhy ovoce, zeleniny a koření. Ihned po kontaktu s alergenem dochází ke vzniku orálního alergického syndromu. Projevem je škrábání sliznice, otok rtů až laryngospasmus. Jedná se o život ohrožující stav vyžadující okamžitou lékařskou péči.

Komplikace alergické rhinitidy:

·         bolesti hlavy,

·         náchylnost na záněty dutin (sinusitida),

·         časté záněty ucha (otitida),

·         nespavost,

·         astma.

Některé vnější faktory mohou alergickou rhinitidu spouštět, případně ji zhoršovat. Patří mezi ně například cigaretový kouř, vlhkost, parfémy, kosmetika, chemikálie, chlad nebo smog.

Vznik alergické rhinitidy

Hlavní podstatou je imunopatologická reakce I. typu, tzv. reakce časné přecitlivělosti, zprostředkovaná IgE protilátkami. Jedná se o stav, ve kterém naše tělo reaguje na alergen nepřiměřeně.

Při prvním kontaktu imunitního systému s alergenem dojde k jeho senzibilizaci. Imunitní systém rozpozná alergen a zapamatuje si ho. Podpoří se diferenciace imunitních buněk produkujících protilátky proti alergenu. Následně se protilátky navážou na receptory žírných buněk a bazofilu (imunitní buňky).

Při dalším kontaktu s alergenem dojde k přemostění IgE a uvolnění granul obsahujících histamin, prostaglandiny a leukotrieny (1. fáze alergické reakce) a uvolňování metabolitů – kyselina arachidonová (2. fáze alergické reakce).

Léčba

Profylaxe: vyhnout se alergenu, větrat v ranních hodinách, mýt si každý den vlasy, atd.

Farmakoterapie:

• Dekongestiva (Olynth, Nasivin, Sanorin) – stimulují alfa-adrenergní receptory v cévách. Mají vazokonstrikční účinek projevující se uvolněním ucpaného nosu a zastavením nadměrné sekrece. Dlouhodobým užíváním však dochází ke vzniku závislosti v důsledku snižování citlivosti receptorů. Použití by mělo být omezeno maximálně na 5 dní u dětí a na týden u dospělých pacientů.
• Antihistaminika – mechanismus jejich účinku spočívá v kompetitivní inhibici H1 (histaminových) receptorů.
• Lokální (Livostin, Allergodil) – používají se přechodně na mírné příznaky, jako je kýchání, svědění v nose a vodnatý výtok z nosu. Jejich výhodou je oproti systémově působícím antihistaminikům rychlý nástup účinku.
• Systémové – tlumí především svědění, kýchání a nadměrnou sekreci. Účinkují na systémové projevy alergie (zejména v oblasti očí a na kůži). Z hlediska účinku je dělíme do 3 generací:

1. generace (Fenistil, Dithiaden) – uplatňují se jako úlevové léky zmírňující svědění a pálení sliznic a kůže. Kromě H1 receptoru ovlivňují také muskarinové receptory.

K jejich nežádoucím účinkům patří sedace, sucho v ústech, nárůst hmotnosti a tachykardie, a proto se v dnešní době dává přednost spíše antihistaminikům 2. a 3. generace.

2. generace (Analergin, Claritine, Zodac) – kromě klasického antihistaminového účinku byl prokázán i širší antialergický efekt v podstatě bez tlumivého účinku.

3. generace (Xyzal) – má ještě výraznější antialergické a protizánětlivé působení nezávislé na H1 receptoru.

• Lokální kortikoidy ve formě sprejů (Nasonex, Avamys, Flixonase) – antialergicky a protizánětlivě působící látky schopné inhibovat uvolňování mediátorů alergických reakcí. Redukují otok, zánět a sekreci.

K jejich klinicky významnému účinku dochází v průběhu 12–48 hodin od podání dávky.

• Antileukotrieny (Monkasta) – jedná se o antagonisty leukotrienů na příslušných receptorech. Brání působení leukotrienů jakožto mediátorů zánětu (bronchokonstrikční, vazoaktivní a spasmogenní účinky).

Antileukotrieny jsou podávány také v rámci kombinované terapie perzistujícího astmatu, a to dlouhodobě.

• Kromony – stabilizují membránu žírných buněk a dalších protizánětlivých buněk. Jejich protizánětlivý účinek je slabší než u lokálních kortikosteroidů.

Podávají se lokálně, zpravidla 4–6× denně. Plný účinek se však rozvine až za 4 týdny po zahájení podávání.

• Hyposenzibilizace (Staloral) – dochází k podávání postupně se zvyšujících dávek alergenu.

PharmDr. Patrícía Čečková