Jan Vojáček: „Naše tělo s námi neustále komunikuje – a vždy říká pravdu“

Váš přístup ke zdraví bývá označován jako celostní. Co to pro Vás osobně znamená a kde podle Vás většina lidí dělá chybu, když se snaží „žít zdravě“?

Celostní znamená neřešit nemoc jako takovou, ale nemocného člověka. Neřeším jen orgán nebo symptom, ale to, jak člověk žije, dýchá, myslí, jaké má vztahy, jak spí, stravuje se a v jakém prostředí se pohybuje. Celostní přístup je o tom, že nemoc je vlastně součástí našeho životního příběhu. Mnoho lidí dodržuje úzkostně zdravý životní styl z obavy z nemoci a mnohokrát přehlížejí roli mysli a emocí.

Mnoho lidí dnes žije v permanentním stresu. Jaké jsou podle Vás první kroky, které mohou udělat, aby začali zklidňovat nejen tělo, ale i mysl?

Prvním krokem je vůbec si stres uvědomit a přestat ho vnímat jako nepřítele. Krátkodobý stres je evolučně zdravý, problém je, když se stane trvalým. Zklidnění začíná návratem do těla a přítomnosti: vědomý dech, pomalý pohyb, pobyt v přírodě, přirozené světlo, kvalitní spánek. A pak přichází to hlubší – podívat se, proč žiju způsobem, který mě vyčerpává. Jak se na tom podílí moje mysl a tzv. emocionálně destruktivní vzorce. To jsou vzorce v našem podvědomí, které vznikly v dětství jako reakce na výchovu a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Většina lidí si není vědoma, jak moc je tyto vzorce ovládají a způsobují chronický stres. Zde také platí, že to nejvíc léčivé je si tyto vzorce uvědomit a identifikovat.

Jakou roli v našem zdraví hraje vděčnost, radost nebo smysl života? Dá se z medicínského pohledu říct, že „šťastný člověk je zdravější“?

Ano, a dnes to potvrzuje i věda. Vděčnost a smysl doslova mění biologii: ovlivňují hormonální rovnováhu, imunitu i aktivitu genů. Ale nejde o „pozitivní myšlení“. Jde o schopnost být vědomě přítomen a vnímat, že život má hlubší význam. Radost není cíl, je to vedlejší produkt souladu se sebou a přírodními zákony. Molekuly emocí radosti a vděčnosti aktivují samoléčebné a regenerativní procesy skrze pozitivní vliv na autonomně nervový a imunitní systém.

Co Vás osobně nejvíc překvapilo, když jste začal vnímat zdraví jako systém vztahů mezi tělem, myslí a prostředím?

Jak rychle se tělo začne uzdravovat, když se změní prostředí – vnější i vnitřní. Někdy stačí malé změny každý den tím správným směrem. To, co nazýváme „zázrak uzdravení“, je často jen návrat do přirozeného stavu, když odstraníme to, co mu bránilo. Ne každý se uzdraví, ale stojí to za to, protože každému, kdo převezme zodpovědnost za svoje zdraví a koná aktivní kroky k jeho zlepšení, je odměnou zvýšení kvality života.

Ve svých knihách mluvíte o „návratu k sobě“. Co to prakticky znamená a proč je pro většinu lidí tak těžké ten návrat uskutečnit?

Návrat k sobě znamená přestat hrát roli, kterou po nás chtěla rodina, společnost a začít znovu cítit, kdo opravdu jsme. Prakticky to znamená zpomalit, dýchat, být chvíli sám se sebou bez útěku k podnětům. Je to cesta k plné autenticitě a odvaze být zranitelný. Je to o umění pracovat se svými emocemi a žít v souladu se svojí vnitřní pravdou. Je to cesta hluboké pokory ega, tedy vědomí, že nás něco přesahuje, konkrétně třeba přírodní zákony, se kterými bychom měli mít touhu se sladit, a to i z hlediska moderního života v 21. století.

Jak se dá skloubit moderní medicína s duchovním přístupem, aby si navzájem nekonkurovaly, ale doplňovaly se?

Tím, že přestaneme stavět rozum proti duši. Moderní medicína je úžasná v diagnostice a akutní péči, duchovní přístup zase pomáhá pochopit, proč k nemoci dochází. Když se propojí fakta s vědomím, vzniká skutečná medicína – taková, která nejen léčí, ale uzdravuje. Budoucnost je v budování mostů mezi různými přístupy a pohledy. Jako most mezi vědou a spiritualitou.

Mnoho lidí se dnes snaží měnit svůj životní styl – jídlo, pohyb, spánek. Kde by podle Vás měli začít, pokud chtějí, aby změna byla trvalá?

Začít u sebe, ne u tabulek nebo trendů. Položit si otázku: „Proč to dělám?“ Pokud je motivací strach, výčitka nebo tlak, změna nevydrží. Pokud je motivací respekt a úcta k životu a touha po energii, tělo se přirozeně přidá. Trvalá změna nevzniká z vůle, ale z pochopení tzv. univerzálních přírodních zákonitostí, ze kterých by měl vycházet zdravý životní styl.

Vánoce bývají pro spoustu lidí obdobím stresu a spěchu. Co byste jim poradil, aby zůstali v klidu a dokázali si svátky opravdu užít?

Vrátit se k podstatě, k přítomnosti, k rodině, k vděčnosti. Nehonit dokonalost, ale prožitek. Vyměnit množství dárků za kvalitu času stráveného s blízkými. A dovolit si odpočinout, protože klid není lenost, ale základní podmínka regenerace. Vánoce mohou být hlubokým rituálem ztišení, pokud si to dovolíme. Je třeba nechtít být za každou cenu „normální“, když normou je stres a shon. Jaké si to uděláme, takové to bude. Buďte v tom originální a hledejte, co opravdu pro vás znamenají svátky klidu a pohody.

Jak Vy osobně vnímáte konec roku? Je to pro Vás čas bilancování, nebo spíš zklidnění a ticha?

Pro mě je to přirozený přechodový rituál. Příroda se ztišuje a my s ní. Bilancování přichází samo, ne jako analýza, ale jako vděčné ohlédnutí. Každý konec roku je pro mě připomínkou, že život se neustále obnovuje, pokud mu to dovolíme a nestojíme mu v cestě. Já mám takový „konec roku“ vlastně každý večer, protože den je krásná a funkční jednotka života, ráno se „narodíme“ a večer „umřeme“. Je to ekvivalent probuzení ráno a usnutí večer. Mým záměrem je skutečně žít každý den dostatečně vědomě tak, jakoby to byl den poslední.

Děkujeme za inspirativní rozhovor a přejeme pevné zdraví a mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě. 

Ing. Alexandra Górniak

MUDr. Jan Vojáček, CFMP

je lékař celostní medicíny, který inspiruje tisíce lidí k vědomější péči o vlastní zdraví. Vystudoval všeobecné lékařství, ale již brzy po promoci mu bylo jasné, že nechce jít jen cestou západní medicíny, nýbrž hledat skutečné příčiny potíží a souvislosti mezi tělem, myslí a životním stylem. Právě to ho přivedlo ke studiu funkční medicíny, kde našel přístup, jenž mu umožnil spojit vědu s hlubším porozuměním člověku.

Do povědomí široké veřejnosti vstoupil knihou Umění být zdráv, která se stala bestsellerem a otevřela téma celostního zdraví novému publiku. Na úspěch navázal dalšími tituly: Rozhodni se být zdráv, Umění nemoci a Únava není normální. Je zakladatelem vzdělávací platformy Klub Umění být zdráv, kde propojuje odborníky i laiky zajímající se o prevenci, zdraví a kvalitu života.

Kromě medicíny má blízko i ke sportu – během studií působil jako hráč prvoligové Sigmy Olomouc – a k pohybu se vrací i dnes, například prostřednictvím jógy. Se svou manželkou Šárkou založil pražské studio Jógovna a volný čas rád tráví se svou dcerkou Emou.

V osobním a srozumitelném stylu kniha přináší propojení nejnovějších poznatků o mitochondriích, světle, spánku, stresu a emocích s hlubšími principy rovnováhy, autenticity a vědomého života. Nejde o rychlé návody, ale o mapu, která čtenáři pomůže znovu se napojit na zdroje své vnitřní síly – fyzické, i duševní.