Těhotná ve věku nad 35 - (žádná) hračka?

Nejdříve kariéra, potom dítě: Počet žen, které mají nejstaršího potomka až po třicítce, roste. Roste tím také zdravotní riziko pro matku a dítě? Jedni říkají, že v dnešní době již není problémem mít zdravé dítě ve věku nad 35.

Nebezpečí, že na svět přijde postižené dítě, roste s věkem matky, říkají druzí. Obojí je pravda. Rizikům pozdního těhotenství lze však z větší části předejít, pokud nastávající maminka důsledně využívá možnosti prevence a k tomu ještě doma sama kontroluje krevní cukr a tlak.

Počet vývojových anomálií je vyšší

O tomto nelze diskutovat: S věkem těhotných rostou i poruchy chromosomů. To znamená, že potomek dostává buď příliš mnoho, nebo příliš málo dědičných informací. Nejznámější odchylkou je Downův syndrom (Trisomie 21), v tomto případě má dítě tři místo dvou chromosomů. Tak nese žena, která čeká dítě ve věku 37 let, 6 krát vyšší riziko, že porodí dítě s Downovým syndromem, než žena ve věku 25 let. Proto je povinností lékařů informovat každou těhotnou ženu od 35 let, nebo pokud mají rodiče v součtu 70 let, o takzvané prenatální diagnostice. Metody jako biopsie choria (také Chorionbiopsie, choriocentéza) nebo vyšetření plodové vody jsou v této době jedinou možností jak bez pochyb zjistit poškození nenarozeného, jako hemofilie, Downův syndrom nebo rozštěp páteře. Jsou zde však rizika: Embryo se tímto může poškodit díky infekci a riziko, že tímto zásahem dojde k potratu, je 0,5 procent. Vyšetření chromozomů v žádném případě není povinné. Pokud by těhotná žena odmítla potrat i v případě vývojových anomálií nebo možného postižení svého dítěte, pak vyšetření chromosomů odpadá.

V těhotenství náchylnější na diabetes

U žen, které mají své potomky až po třicítce, je vyšší riziko onemocnění cukrovkou během těhotenství. Cukrovka, která se ukáže poprvé během čtyřiceti týdnů těhotenství, je velmi nenápadná. Náznaky nejsou žádné. Nastávající maminka se cítí blaze, nemá žádné potíže. Většinou se vyskytuje pouze inzulínová rezistence přímo po jídle – odborníci mluví o postprandiální hyperglykemii – jinak se nevyskytují klinické příznaky jako žízeň, častější močení a ztráta na váze. Přesto je dítě v nebezpečí. Kromě zvýšeného počtu potratů přivedou diabetičky na svět ve zvýšeném počtu (2 až 3 procenta) špatně vyvinutá miminka. Častěji postižené jsou ženy, kterým je nad 30 let a mají nadváhu a měly již potrat či porodily mrtvé dítě.

Problém: Běžná vyšetření pomocí proužku při testování moči odhalí pouhé 2 procenta ze skutečných 6 procent žen s těhotenskou cukrovkou. Protože se vylučování cukru přes ledviny mění, ukáže test na příklad chybně pozitivní výsledky. Cukr v moči může být také v normě, ačkoliv má těhotná diabetes. Větší jistotu slibuje takzvaný orální glukózový toleranční test (OGT), který se doporučuje mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. V USA se provádí u všech těhotných, v Německu dosud nebyl zahrnut do mateřských směrnic, a proto také není hrazen zákonnými zdravotními pojišťovnami. Tip: Kdo není pojištěn soukromě, měl by lékaře v tomto ohledu cíleně oslovit a zaplatit si test sám. Konečně jedná se o investici do budoucnosti! Provádí se to takto: Těhotná vypije definovaný glukózový roztok (cukerný roztok). Pak se určí krevní cukr. Mezní hodnoty jsou: nalačno: < 90 mg/dl, po 1 h: < 165 mg/dl, po 2 h: < 145 mg/dl, po 3 h: < 125 mg/dl. Pokud jsou dvě nebo více hodnot po tomto glukózovém drinku nezdravě vysoké, stanoví se diagnóza těhotenské cukrovky. Pokud je zvýšený krevní cukr již v lačném stavu, musí si těhotná zpravidla až do porodu píchat inzulín.

Léky, které berou netěhotní diabetici, jsou pro nastávající matky tabu. Poškodily by nenarozené dítě. Krevní cukr musí být dobře nastaven a přísně kontrolován. Proč? Díky nadmíru zvýšenému krevnímu cukru by nenarozené dítě bylo formálně vykrmeno cukrem. Malý človíček nesmírně přibírá na váze a výšce. Přitom jsou orgány většinou méně zralé, než by měly být vzhledem k jejich vývojovému stádiu. Pozor! Ten, kdo měl těhotenskou cukrovku, musí počítat s tím, že diabetes setrvá i po porodu nebo se vyskytne o několik let později znovu a pak natrvalo. Aby se na tuto nemoc přišlo včas, je dobré nechat si jednou za rok nebo za dva roky udělat glukózový zátěžový test.

Pravidelné měření krevního tlaku

Druhým onemocněním, které vyžaduje odpovědný přístup, je preeklampsie, lidově řečeno také těhotenská toxikóza. U asi 5 až 7 procent těhotných se vyvine vysoký krevní tlak, především pokud mají nadváhu a jsou trošku starší. Dojde-li po 20. týdnu ještě k nadměrnému vyměšování bílkovin v moči a přidají-li se k tomu otoky, je pak obraz všech potíží preeklampsie kompletní. V odborném názvosloví se těmto potížím říká EPH gestóza. E, P a H jsou vždy první písmena anglického označení těchto symptomů: E znamená Edema (otoky, nashromáždění vody), P znamená Proteinuria (vyměšování bílkovin) a H znamená Hypertension (vysoký krevní tlak). Kvůli poruchám prokrvení, které jsou s tím spojené, může časem dojít k poškození tkání orgánů. Vlastní příčina není objasněna. Za iniciátor je považováno střídavé působení mezi mateřským imunitním systémem a cizími bílkovinami plodu. Následek: jisté části placenty se neprokrvují, dítě je nedostatečně zásobeno. 20 až 30 procent všech potratů má příčinu ve vysokém krevním tlaku matky.

Ovšem i ta je ohrožena: Ledviny zadržují sodík a vodu a zvyšují nashromáždění vody v těle. Jakmile se naruší jaterní činnost, ohlásí se bolesti nadbřišku, nevolnost a zvracení. Může dojít i k závratím, bolestem hlavy a zrakovým poruchám. Matka může mít mozkové křeče (eklampsie), selhat mohou plíce a srdce. Krvácení v mozku, selhání ledvin a jater, to vše je shrnuto do pojmu HELLP-Syndrom. Krevní tlak ve výši 140/90 mmHg poukazuje na mírnou preeklampsii, hodnoty nad 160/110 mmHg hovoří o silném projevu. V každém případě má smysl měřit si denně krevní tlak. Tak může člověk rychle zasáhnout, pokud by mělo dojít ke komplikacím.

Nevolnost: nepříjemné, ovšem ne neblahé

Ne vždy se jedná o zásadní a závažná onemocnění, která tvoří z Evina dědictví komplikované těžké břemeno. Někdy pouze dochází k nějakým zdravotním nepříjemnostem. Tak se u více než poloviny nastávajících maminek těhotenství v prvních měsících projevuje nevolností. Malá útěcha: Většinou tento horor pomine nejpozději po 14. týdnu. Nevolnost, často spojená se zvracením, je příznakem pro normálně se vyvíjející těhotenství. Důvody těchto projevů nejsou zcela objasněny. Zdá se, že existuje souvislost s HCG (Human Chorion Gonadotropin), který se tvoří ve vnějším obalu plodového vaku a stimuluje tvorbu progesteronu.

Od druhého trimestru placenta přebírá úkoly HCG, který nyní postupně klesá. To je pravděpodobně důvodem, proč nevolnost po této době ustupuje. Na otázku, proč není nevolno všem těhotným, v této chvíli nelze odpovědět. Tip: Protože těhotenství udeří na žaludek většinou ráno poté, co vstanete, má prý pomoci ještě ráno v posteli před vstáváním sníst nějakou maličkost. Nejlepší je připravit si už večer před ulehnutím k posteli nějakou maličkost, ať už se jedná o sušenku nebo jablko. Přes den konzumujte jídlo rozdělené do většího množství malých porcí. Při častém zvracení je nutné pít dostatečné množství tekutin. Teprve pokud se nevolnost projevuje silně, je třeba nasadit antiemetika (prostředky proti nevolnosti a zvracení) pod lékařským dohledem.