Úvod
Poradna
Ženské problémy
Obnova prsu po rakovině

Obnova prsu po rakovině

Rakovina prsu postihuje ženy hned dvojitým způsobem. Za prvé se musí vypořádat s tím, že jsou s rakovinou prsu těžce nemocné. Za druhé může při léčení rakoviny prsu dojít k amputaci jednoho nebo obou prsů. Pro mnoho žen je ztráta jejich prsů spojena s domnělou ztrátou své ženskosti.

Cítí se méně atraktivní a trpí komplexy méněcennosti.

Díky lékařskému pokroku je však již v mnoha případech možné provést operaci při rakovině prsu tak, aby přitom neklesly šance na přežití.

Implantáty jako alternativa

Operace, která by zachovala prsa, není možná, ovšem plastická chirurgie nabízí možnosti rekonstrukce prsu pomocí implantátů nebo vlastní tkáně. Pacientky by se měly o této možnosti před operací informovat, zda takováto rekonstrukce pro ně připadá v úvahu či nikoliv. Neboť ne pro každou ženu je takováto obnova jejich prsu po rakovině nutností. Některé se vědomě rozhodnou proti každé formě operativní rekonstrukce, protože nechtějí ženskost vyjádřit pouze prostřednictvím prsů. Pro některé ženy naopak představuje taková obnova psychickou úlevu a pomoc při zvládnutí nemoci. Vedle individuální obliby je třeba dbát vždy na faktory, jako zdravotní vhodnost a snášenlivost implantátů. Proto se doporučuje již před zákrokem při rakovině prsu se svým lékařem vyjasnit, zda a jak má být prs obnoven. Obsahem rozhovoru by měla být především technika operace a možná rizika a komplikace zásahu. 

Prsní protézy nebo implantáty

U optické rekonstrukce prsu se rozlišuje mezi vnější prsní protézou nebo prsními implantáty. Vnější prsní protéza se nosí v podprsence. Přitom se jedná o vatové nebo silikonové vložky, které košíček podprsenky zcela vyplní a jsou k mání ve zdravotních potřebách. Jejich hmotnost a pohyblivost se podobají přirozené prsní tkáni. Silikon se navíc velmi dobře přizpůsobí kůži a zbývajícímu prsu, takže zvenčí nelze vidět, že se jedná o prsní protézu. Taková prsní protéza je vhodná pro období krátce po operaci a většina pacientek ji velmi dobře snáší. Za teplého počasí může být za jistých okolností problémem nepříjemné pocení pod protézou. Pomocí vhodného prádla a speciální péče o pleť je však možné tento problém vyřešit. Kromě toho může dojít u většího obvodu přes prsa k svalovému napětí a k bolestem zad, pokud se hmotnost protézy a prsu neshodují. Většinou však tyto potíže zmírní nové přizpůsobení protézy ve specializovaném obchodu.

Operativní obnova prsu

U operativní obnovy prsu se nabízí tři možnosti:  Obnova prsu pomocí umělých prsních implantátů je jedna možnost. Další možnosti jsou obnova prsu pomocí vlastní tělesné tkáně nebo kombinovaný proces pomocí umělých prsních implantátů a vlastní tělesné tkáně.

Obnova prsu díky prsním implantátům

Příprava na pozdější obnovu prsu se provádí již při amputaci prsu. Přitom se pod velké prsní svaly vloží nafukovací polštářek. Přes malý ventil, který se nachází v podpažní jamce, se dá do tohoto tak zvaného expandéru vstříknout solný roztok. Polštářek se roztáhne a natáhne tímto způsobem kůži. V týdenních intervalech se procedura opakuje, až se dosáhne požadovaný objem prs. Aby kůže neztratila svůj stav natažení, mělo by se do výměny implantátu vyčkat půl roku. Přitom se během druhé operace vyjme polštářek naplněný solným roztokem a vsadí se konečný implantát. U tohoto zásahu se pak navíc znovu vytvoří prsní bradavka.

Přednosti prsních implantátů

Tato forma rekonstrukce prsu je ze všech forem operace většinou nejméně zatěžující. Sice uplyne od amputace prsu do obnovy prsu asi devět měsíců, ovšem za to přináší tato operativní forma často dobré kosmetické výsledky. Je vhodná především pro ženy s menším a středním poprsím, u kterých je prsní sval ještě intaktní. Pacientka by neměla být přecitlivělá proti implantovaným cizím materiálům. Mělo by se vycházet také z toho, zda se už nebudou provádět žádné ozářky. Pokud by k ozářkám posléze přece jen došlo, mohlo by dojít ke zhoršení kosmetického výsledku. V ojedinělých případech se kolem implantátu může vytvořit jistý druh vazivového pouzdra (fibróza pouzdra), takže se implantát musí odstranit, respektive vyměnit. Výměna implantátu by se měla provést po asi 15 letech. Na následné operace se musí pamatovat již při rozhodování o rekonstrukci prsu.

Obnova prsu pomocí vlastní tělesné tkáně

Tato forma operativní rekonstrukce prsu je podstatně náročnější a většinou riskantnější, než obnova prsu pomocí umělých prsních implantátů. Přitom se použije vlastní tělesná kožní, svalová a tuková tkáň z břicha, zadku nebo zad, aby se z této tkáně vytvořilo ňadro. Kožní a svalový lalok se uvolní z odpovídajícího tělesného místa tak, aby s ním zásobující krevní cévy ještě byly spojeny. Tento se pak vkládá pod podpažní jamkou skrz kožní tunel na poprsí a tam se přišije. Tak se nové ňadro znovu prokrvuje. Ztráta tkáně a svalového laloku na patřičném místě pro ženy neznamená většinou žádná omezení v jejich pohyblivosti. Také z kosmetického hlediska nepředstavuje ztráta kůže žádný problém. Tento proces má navíc tu přednost, že se nevkládá žádné cizí těleso. Nebezpečí přecitlivělosti proti nové tkáni tedy odpadá. Především ženy, které po operaci čeká ještě ozařování, si tímto způsobem mohou nechat rekonstruovat své ňadro.

Rizika při obnově prsu

Musíte být ovšem v dobrém všeobecném zdravotním stavu, protože operace trvá se svými třemi až čtyřmi hodinami relativně dlouho, může také dojít k následnému krvácení a infekcím a občas se provádí druhá operace pro obnovu prsní bradavky, pokud to pacientka vyžaduje. V ojedinělých případech může také dojít k tomu, že se laloky tkáně špatně prokrvují a musí se pomocí další operace opět odstranit. Dalším rizikem je, když se tkáň odebírala z břicha. Stabilita břišní stěny se může v ojedinělých případech podílet na tom, že občas dojde ke kýle břišní stěny. Proto není tato varianta vhodná pro ženy, které již prodělaly břišní operaci nebo kýlu břišní stěny. Tato varianta se také rozmlouvá ženám, které mají nadváhu, cukrovku nebo kouří, stejně jako pacientkám s onemocněním cév.

Která možnost obnovy prsu je nejvhodnější a na která rizika je třeba dát si pozor, to by se mělo vyjasnit při osobním pohovoru s lékařem.

Aktualizováno: 22.07.2010
Autor/Zdroj: Astrid Zehbe