Pravidelná očkování

Dávivý kašel

Onemocnění se vyskytovalo nejčastěji v podzimních a zimních měsících. Dnes může onemocnět ještě neočkovaný kojenec, zdrojem pak bývá starší sourozenec nebo matka, u kterých může onemocnění probíhat pod obrazem kataru dýchacích cest. Nemoc se projevuje záchvatovitým kašlem ukončeným zajíknutím. Charakteristický je záchvat opakovaného kašlání bez nádechu, který končí kokrhavým nádechem anebo zvracením. U malých dětí může mít onemocnění velmi vážný průběh, u starších dětí anebo dospělých nemusí být průběh tak dramatický. Onemocnění trvá 3 - 5 týdnů. Antibiotika nezkrátí dobu onemocnění, zlikvidují sice bakterie, které onemocnění způsobily, ale v organismu přetrvává toxin, který bakterie produkují a který působí přímo na dýchací centrum v mozku. V posledních letech počet onemocnění dávivým kašlem stoupá, zvažuje se zavést přeočkování dospělých proti tomuto tak závažnému onemocnění.

Záškrt

Onemocnění je velmi závažné. Je charakterizované angínou s povlaky na mandlích a měkkém patře, které nejdou setřít. Horečka přesahuje 38° C. Pokud tyto pablány přesáhly na hrtan, došlo k udušení. Naštěstí je toto onemocnění u nás velmi vzácné. U očkovaných osob nedochází ke zhoubnému průběhu nemoci.

Tetanus

Toto život ohrožující onemocnění nebylo u nás vzácné, po zavedení očkování zcela v ČR zmizel dětský tetanus a po očkování dospělých jde o onemocnění velmi vzácné. K nákaze dojde poraněním, kdy se do rány dostane cizí těleso (tříska, hlína). Za několik dnů po poranění se objeví křeče žvýkacích svalů, stahům obličeje a později napětí svalů šíje a zad. Na různé podněty se objeví křeče celého těla, zástavě dechu a teplota rychle stoupá. Léčba probíhá zásadně na jednotkách intemzivní péče infekčních odděleních. Onemocnění může skončit i smrtí, pacient umírá na udušení nebo selhání srdce.

Dětská přenosná obrna

Onemocnění se u nás vyskytovalo do r. 1957. Po zavedení očkování se již další případ neobjevil. Projevovalo se podobně jako chřipka - horečka, nevůle, bolesti břicha a krku. Po několika dnech se stav zlepšil, ale v některých případech došlo po přechodném zlepšení k zánětlivému postižení nervové soustavy. Obrny se objevily asi u 1% infikovaných. Nejčastěji byly postiženy dolní končetiny, v nejhorších případech došlo k selhání životních funkcí.

Virová hepatitida typu B

Virová hepatitida je jednou z nejzávažnější nemocí člověka. Zdrojem onemocnění je nemocný člověk s akutní nebo chronickou infekcí. Přenos se děje sexuálním stykem anebo prostřednictvím krve, lékařskými nebo nelékařskými nástroji anebo potřísněním poraněné kůže sekrety nakaženého člověka. Ženy infikované virem hepatitidy B mohou onemocnění přenést na své novorozené dítě. Jde vlastně o zánět jater. Onemocnění se projevuje celkovou nevůlí, bolestmi v kloubech, v pravém podžebří, vyrážkou, někdy se přidá i zánět ledvin. U části infikovaných může nemoc proběhnout bezpříznakově. Asi 10% nemocných se neuzdraví, onemocnění pokračuje (chronické onemocnění) a může skončit cirhózou jater anebo zhoubným nádorem jater. Virová hepatitida B se léčí na infekčním oddělení, další rekonvalescence probíhá několik měsíců až let.

Očkování proti nákazám Haemophilus influenzae b

Těmito nákazami jsou postiženy nejčastěji děti do 5 let. Objevuje se zánět mozkových blan, zánět příklopky hrtanové anebo zápal plic. Tato onemocnění byla o to závažnější, že po jejich prožití mohly nastat trvalé následky, např. hluchota, anebo část dětí zemřela. Onemocnění se léčí antibiotiky a v případě zánětu příklopky hrtanové je nutné rychle zprůchodnit dýchací cesty, jinak nemocné dítě zemře udušením. Po zavedení celoplošného očkování v r. 2001 došlo ke značnému poklesu těchto tak nebezpečných onemocnění.

Očkovací látky

• Ifanrix Hexa, Hexavac: Neživá očkovací látka, používá se pro očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, virové hepatitidě B, dětské přenosné obrně a nákazám Haemophilus influenzae b. Očkování se zahajuje od 13. týdnu života, postupně se aplikují 3 dávky. Od každé dávky musí uplynout alespoň jeden měsíc. Čtvrtou dávku dostane dítě nejméně za 6 měsíců po 3. dávce, nejpozději v 18. měsíci života.
• Tetract-Act Hib: Neživá očkovací látka určená pro očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a nákazám způsobenými Haemophilus influenzae b.
• Tritanrix: Neživá očkovací látka určená pro očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a virové hepatitidě B.
• Infanrix Hib: Neživá očkovací látka určená pro očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a nákazám způsobenými Haemophilus influenzae b.
• Alteana, Tetavax: Neživé očkovací látky určené na očkování proti tetanu
• Imovax polio: Neživá očkovací látka určená pro očkování proti dětské přenosné obrně.
• Engerix B: Rekombinantní očkovací látka určená pro očkování proti virové hepatitidě B. Očkování se skládá ze tří dávek. Po aplikaci první dávky se za měsíc podává druhá dávka a za dalších 5 měsíců třetí dávka.
• Twinrix Paediatric: Neživá očkovací látka určená pro očkování proti virovým hepatitidám A a B. Po aplikaci první dávky se za měsíc podává druhá dávka a za dalších 5 měsíců třetí dávka.

Tuberkulóza

Tuberkulóza se přenáší prostřednictvím kapénkové infekce anebo tepelně nezpracovaným mlékem. Nejčastější forma onemocnění je plicní. Jindy jsou zasaženy i jiné orgány (ledviny, kosti apod.). Nejnebezpečnější je onemocnění je meningitida, která končí smrtelně. Česká republika patří díky očkování mezi země s nejnižším výskytem tuberkulózy. Samotné onemocnění se projevuje nenápadně, kašel, v noci pocení, mírně zvýšená teplota. Léčba probíhá v nemocnici a je zdlouhavá – několik měsíců.

Očkování proti tuberkulóze

BCG vaccine: Lyofilizovaná očkovací látka. Aplikuje se novorozencům. Dětem starším 6 týdnů pouze po předchozí tuberkulinové zkoušce. Revakcinace se provádí u dětí 2 - 3letých a 11-ti letých a to po předchozí tuberkulinové zkoušce.

Spalničky

Vysoce nakažlivé horečnaté onemocnění, nebezpečné vznikem komplikací, nejčastěji plicními a mozkovými záněty. Před zahájením pravidelného očkování bylo v ČR ročně hlášeno v průměru 50 000 případů a 50 úmrtí, v posledních létech jsou hlášena ojedinělá onemocnění.

Zarděnky

Mírné horečnaté onemocnění s příznaky podobnými chřipce, se zduřením mízních uzlin a vyrážkou. Vzácně je komplikováno onemocněním mozku. Nejnebezpečnější je onemocnění těhotné ženy, neboť vede k těžkému poškození plodu. Před rokem 1986, kdy bylo zavedeno očkování všech dětí, docházelo u nás ročně k 50 000 – 100 000 onemocnění, v posledních létech je hlášeno několik set případů, hlavně u starších dětí a mladých dospělých.

Příušnice

Bolestivý zánět slinných žláz. Infekce může být komplikována zánětem mozku, mozkových plen, slinivky břišní. Nejobávanější komplikací bývá zánět pohlavních žláz, zvláště u chlapců po pubertě, vedoucí k neplodnosti. Očkováním bylo v ČR dosaženo stonásobného snížení nemocnosti.

Očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím

Očkovací látky

• Priorix: Živá očkovací látka proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Základní očkování se provádí nejdříve první den patnáctého měsíce života. Přeočkování se provádí za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později.
• Trivivac: Živá očkovací látka proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Základní očkování se provádí nejdříve první den patnáctého měsíce života. Přeočkování se provádí za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později.
• M-M-R (TM) II: Živá očkovací látka proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Základní očkování se provádí nejdříve první den patnáctého měsíce života. Přeočkování se provádí za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později.
• Mopavac: Živá očkovací látka proti spalničkám a příušnicím. Základní očkování se provádí nejdříve první den patnáctého měsíce života. Přeočkování se provádí za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později.
• Movivac: Živá očkovací látka proti spalničkám. Základní očkování se provádí nejdříve první den patnáctého měsíce života. Přeočkování se provádí za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později.
• Ervevax (TM): živá očkovací látka, která je určena pro aktivní imunizaci osob od věku 12 měsíců proti zarděnkám. Očkování se doporučuje provádět především v předškolních a školních zařízeních, protože zde dochází nejčastěji k nákaze. Pokud je cílem očkování hlavně ochrana žen, je vhodné vakcinovat především pre-pubertální dívky. Vnímavé ženy ve fertilním věku mohou být rovněž očkovány, pokud nejsou těhotné a jsou upozorněny, že do tří měsíců po očkování je těhotenství nežádoucí. Vhodnou dobou pro očkování je i šestinedělí.