Kaczi, charismatická zpěvačka z Beskyd, která má pro strach uděláno a nebojí se vyfotit třeba i s vlky, bude letos reprezentovat Českou republiku ve Spojených státech amerických.
Ve Washingtonu, D.C. v létě vystoupí na českých dnech. „Cestování ve spojení s hudbou bylo vždy mým snem,“ říká Kaczi.
Začněme náš rozhovor pochopitelně hudbou. Hudební kritici o vás říkají, že jste hodně muzikální. Kde se to ve vás vzalo?
Myslím si, že každému z nás je něco shůry dáno. Někdo to objeví dříve, někdo později. Mé nadšení do hudby mám z rodiny a touhu zpívat jsem měla odmala. Takže, že chci být zpěvačka, jsem věděla už snad v pěti letech. Postupem času jsem zjistila, že nadšení a touha nestačí. Za vším stojí velká dřina a odhodlání.
Co ráda posloucháte?
Na tuto otázku hledám vždycky dlouho odpověď. Je to totiž velmi rozmanité, hudba se odvíjí podle nálady. Dost často si vychutnávám jen ticho nebo ideálně zvuky přírody. Zkusím teda alespoň pár hudebních tipů, které mě teď napadnou: Aneta Langerová, Seal, Glen Handsard, TyKráso, London Grammar, Jananas, Tracy Chapman, Chris Stapleton, David Stypka.
Ke Kaczi patří hlavně akordeon. V tom jste si hodně podobná s Jarkem Nohavicou. Někteří novináři vás dokonce nazvali Nohavicou v sukních. Je to podle vás trefný příměr? A co vás na akordeonu tak baví?
Myslím si, že k Nohavicovi mám daleko. Akordeon je prostě srdcovka. Baví mě jeho zvuk a škála jeho možností, dá se na něj zahrát snad cokoliv od lidové hudby přes folk, pop až po klasiku. A navíc udělá radost všem generacím.
Na kolik hudebních nástrojů dokážete zahrát a kde jste se to všechno naučila?
Na koncertech střídám piano, kytaru, akordeon a ukulele. No a zpěv. To je disciplína sama o sobě, které jsem věnovala snad nejvíce času. Zpěv jsem studovala od puberty a studium zakončila na konzervatoři Jaroslava Ježka. Každý profesor mi dal hodně. Tomu předcházelo samostudium ukulele a kytary, se kterou mi pomáhal otec. Na ZUŠce jsem se naučila hrát na piano a akordeon. Největší škola je ale samotná zkušenost při vystupování. Takže jsem se otrkala na zábavách, ulicích, svatbách, a teď mě nejvíc naplňuje vlastní tvorba a koncerty, které tvoříme s mým skvělým týmem.
V Česku je velký nedostatek kvalitních hudebních skladatelů i textařů? Kdo vám píše písničky?
Písničky si píšu jak sama, tak i s přítelem, který je neskutečný talent. To mě baví, protože tím tvorba zůstává osobní a autentická. Je totiž těžké, aby se cizí textař naladil na vaši vlnu. Jednomu se to ale podařilo. Lukáš Čunta je basák z Čechomoru, který mi na nové album Kněhyně jednu píseň s názvem Hraj věnoval, a v té se cítím fajn.
Nazpívala jste píseň Planeta Země. Je hodně o ekologii, že?
Písnička vznikla na horách v Beskydech, když jsem procházela lesy a viděla tu spoušť kolem. Písnička je o tom, že máme ctít přírodu a chovat se k ní s respektem, protože to my potřebujeme ji, ona nás nikoliv.
Většinu písní máte v češtině. V případě písně Merci jste ale udělala výjimku a zpíváte ji ve francouzštině? Proč?
Nějak to ke mně přišlo. Studovala jsem tehdy francouzštinu na konzervatoři, poslouchala jsem hodně Zaz, Edith Piaf a těch pár slovíček, co jsem v cizím jazyku uměla, mi začaly naskakovat. Přiznávám, že bez slovníku bych to dokupy nedala, korekce ve finále dělala i profesorka. Nicméně základ, co jsem chtěla vyjádřit tam byl. Tuším, že ta píseň má už snad své 10leté výročí.
Kde jste vlastně přišla k uměleckému jménu Kaczi?
To přišlo přirozeně s tím, že jsem začala hrát na ulici. Jeden z mých prvních koncertů byl v kostele v Edinburghu a vyslovovat celé jméno bylo pro cizince dost náročné. Buskovat jsem chtěla dál, tak jsem začala přemýšlet o pseudonymu. Protože na mě přátelé i rodina volali Kači, tak jsem u toho zůstala. Jen místo č, jsem jménu přidala spřežku CZ, což v sobě nese Českou republiku.
Do svých koncertů dáváte celé srdce a spoustu energie. Jak jsou vaše vystoupení vyčerpávající? Někteří sportovci při vrcholném výkonu během dvou hodin dokáží zhubnout třeba tři kila. Máte to také tak?
To určitě ne. Pravda je, že v den vystoupení moc nejím. Prostě nemám hlad, chci se cítit lehce, proto dávám přednost lehkým jídlům nebo čokoládě na energii. A jak se cítím po vystoupení, hodně závisí
na publiku. Koncerty jsou živý organismus, každý je jiný, a to mě baví. Koncerty si užívám, jak to jen jde. A když jsem unavená před koncertem, tak po koncertě pak nabitá a příjemně unavená.
Jak se udržujete ve formě? Cvičíte? Posilujete? A jak třeba vypadá jídelníček Kaczi?
Jsem zastánce střídmosti. Takže to s žádným sportem nepřeháním. Miluju procházky přírodou, výlety do hor, tanec, občas si zaběhám. Posiluju tak akorát s akordeonem a stěhováním nástrojů. V jídle platí střídmost jednou tolik. Většinou jím dvakrát až třikrát denně. Nesmí chybět snídaně, to většinou tvoří vejce s pečivem a zeleninou na různé způsoby. Pak oběd, to buď někdy jen polévka a večer lehčí jídlo, nebo když je oběd sytější, večer už jíst nepotřebuji. Dávám přednost rybám, salátům, zelenině, sýrům, méně už to jsou těstoviny nebo maso.
Moje lékárna je značka hodně orientovaná na rodinu. Vy v kapele hrajete se svou sestrou. Jak vám to společně klape?
Klape nám to skvěle. Sestra byla vždy mou oporou. A stále je. I když je taky sólová zpěvačka, obrovsky si vážím, že dokážeme spolupracovat v kapele, protože do ní přináší velký díl muzikálnosti, improvizace, svobody, napojení a lehkosti.
O vás je známo, že ráda cestujete. Která země na vás zatím udělala největší dojem a proč?
Jako první mě napadá Gruzie a její panenské hory, kde široko daleko nepotkáte živáčka. Teda alespoň tehdy, když jsem oblast Tušetie navštívila. Ohromila mě i Madeira, země věčného jara, která nabízí dokonalé scenérie několika zemí v jedné.
Jaké cestovatelské plány má Kaczi na rok 2024?
Letos vyrážíme s přítelem do Ameriky. Popravdě řečeno, USA mě nikdy nijak nelákala, ale přišla nabídka z české ambasády ve Washingtonu, D.C., abych zahrála na českých dnech. A to jsem měla velikou radost, protože cestování ve spojení s hudbou bylo vždy mým snem.
Vyhýbáte se při cestách adrenalinovým zážitkům nebo je spíše vyhledáváte?
Dříve jsem jim šla naproti, dnes už hodně zvažuji, do čeho se odvážím. Jednou jsem se totiž už skutečně loučila se životem při slaňování na ledopádu s přáteli na Islandu.
Jaké léky si balíte s sebou na cesty? Měla jste při cestách někdy nějaké zdravotní lapálie? A když ano, jak jste je vyřešila?
Léky na cestu neřeším, protože když už se něco semele, spoléhám na to, že se všude dají sehnat. Co ale nesmí v zavazadle chybět, jsou náplasti. Loni jsem dostala v albánských horách úžeh, a na ten byl jediný lék. Spánek a odpočinek pod klimatizací.
Tohle číslo vychází na sklonku jara. Tedy před létem. Kde vás mohou naši čtenáři o letních prázdninách vidět a slyšet?
7. června srdečně zvu na tradiční koncert na Lysé hoře, a v létě zahrajeme například na Krásné v Beskydech, v Ostravě v klubu Barrák, Planetáriu Ostrava s pozorováním perseidů, Dolní Lhotě, Kopřivnici, Krnově. Mrknětě na můj web www.kaczi.cz a tam se vše dozvíte.
Poslední otázka. Jaký má Kaczi hudební a jaký životní sen?
Hudební sen je stále tvořit kvalitní hudbu v obklopení srdečných a skvělých lidí, které kolem sebe díkybohu mám, mít početnou fanouškovskou základnu, no a ideálně vyprodávat koncerty. A ten životní? Mít zdravou a šťastnou rodinu.
