Syndrom vyhoření máme často spojený se zaměstnáním a dlouhodobým stresem v něm. Péče o blízkého člověka je ale také svého druhu zaměstnání, a navíc velmi emočně náročné. V následujícím článku si připomeneme, jak poznat syndrom vyhoření, jak mu předcházet a co bychom měli dělat v případě, že se nás týká.
„Poslední dobou se mi nic nechce.“ „Je toho tolik, jsem tak unavený, že nemám sílu si ani otevřít noviny.“ „Máma byla vždycky veselá, ale poslední dobou ji ta péče o babičku asi tolik vyčerpává, že se sotva zasměje.“
20% vyšší výskyt psychických problémů
Ve výzkumech se ukazuje, že mezi lidmi, kteří pečují o svého blízkého, je až o 20 % vyšší výskyt psychických problémů než ve srovnatelné skupině nepečujících. Není proto divu, že se odborníci začali zabývat fenoménem syndromu vyhoření u neformálních pečujících.
73 % pečujících pečuje o blízkou osobu v rozsahu 24 hodin 7 dní v týdnu
Péče o blízkého člověka je zásadní životní změnou, která s sebou přináší tělesné i psychické vyčerpání a dlouhodobou zátěž. V průzkumu mezi neformálními pečujícími, který byl proveden v rámci projektu
Neztratit se ve stáří, se ukázalo, že 51 % pečujících se staralo déle než 3 roky a 73 % pečovalo o blízké 24 hodin 7 dní v týdnu a o péči se s nikým nedělili.
Tereza Brunerová
psycholožka a právnička, odborný konzultant poradenské platformy Neztratit se ve stáří – www.neztratitsevestari.cz
Co je to syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření je ve své podstatě odpověď našeho organismu na chronické stresory z pracovního prostředí. V našem případě z péče.
Rizikovou situací pro vznik syndromu vyhoření je dlouhodobá nerovnováha mezi vydaným úsilím a přijatou pozitivní odezvou.
