Máme před sebou důležitou společenskou událost, prezentaci na mítinku, první rande, naplánované focení u fotografa nebo přijímací pohovor do nového zaměstnání. Ale ouha! Najednou nás začne svědit ret, nahoře i dole na ústech, a ještě také kůže níže u brady. Postupně na těchto místech začínají nabíhat vodnaté puchýřky a zanedlouho máme na tváři plno nevzhledných a odpudivých boláků…. Velmi nekomfortní situace, kterou sice možná každý, kdo se s námi setká, pochopí…. Nicméně v každém případě nás dovede pěkně rozhodit. Proč proboha právě nyní a ne někdy jindy??
Herpes virus
Opary na rtech a obličeji, afty v ústech, ale i genitální vřídky mohou mít společného jmenovatele a příčinu. A to je herpes simplex virus ( HSV). Po první infekci se naše tělo viru jen tak lehce nezbaví. Až 90 % dospělé populace je infikováno HSV, který leží nečinně v nervové tkáni, dokud není recidiva spuštěna nejčastěji nachlazením, stresem nebo imunitní dysfunkcí. Existuje několik druhů HSV, působících různá onemocnění od již zmíněných oparů a aft až po genitální bradavice a dokonce závažnou meningitidu či encefalitidu. HSV je infekční onemocnění a přenáší se slinami, dotykem či kapénkami ve vzduchu. Podnětem ke spuštění množení viru může být nejen oslabená imunita, stres, ale i UV záření. Proto by nás nemělo překvapit, že právě v květnu a červnu, kdy sluneční záření nabylo intenzity, trpí opary na ústech a obličeji řada z nás.
Jak na opary?
Pro léčbu je důležité zachytit prvotní stadium oparu na rtech a obličeji, kdy cítíme brnění, svědění a kdy místo s počínajícím oparem začne otékat. Pomůže včasná aplikace volně prodejných léků ve formě krému s účinnou látkou aciclovirum, jako je například Acyclostad, Herpesin, Zovirax nebo účinnou látkou penciclovirum – léčivý přípravek s názvem Vectavir. K dispozici jsou také náplasti, filmotvorné a hojivé gely. Tyto produkty mohou zastavit rozvoj infekce, kdy se na rtech a tváři rozšiřují puchýřky naplněné tekutinou až do kompaktních vřídků, které postupně přecházejí ve strupy.
Průběh a délku existence oparů mohou pozitivně ovlivnit také doplňky stravy. Efektní jsou zejména aminokyselina L- lysin, a dále vitamin C a zinek. Lysin doporučují někteří lékaři, je hojně používán v léčitelství a využíván i širokou veřejností na základě empirických zkušeností. Na základě studií tkáňových kultur se předpokládá, že rovnováha lysinu a argininu může ovlivnit expresi, a tedy množení HSV. Pro reprodukci HSV jsou nutné proteiny bohaté na arginin, zatímco lysin brzdí jejich tvorbu. V některých studiích bylo prokázáno zkrácení doby léčby a zmírnění průběhu onemocnění. Předpokládá se i snížení frekvence recidivy oparů při dlouhodobém užívání lysinu, k tomu však bude potřeba ověření v dalších studiích*. I stravou můžeme alespoň teoreticky ovlivnit množení herpes viru. Potraviny bohaté na arginin mohou množení viru podporovat (bohatými zdroji jsou např. mořské plody, dýňová semínka, červené maso, ořechy, sójové boby, hrášek a vejce), proto bychom je měli při vleklých oparech přechodně omezit.
A co na afty?
Afty jsou bílé až nažloutlé vřídky na sliznici v ústech nebo na spodní straně jazyka, velikostí většinou do jednoho centimetru. Bolestivě, pálením a řezáním, znepříjemňují polykání, žvýkání, mluvení, příjem stravy a tekutin. Jejich častou příčinou bývá rovněž recidiva herpes viru. V lékárně Vám doporučí vhodné produkty ve formě roztoků či gelů s anestetickým účinkem, i bylinných čajů pro zklidnění. Velmi dobré zkušenosti jsou s léčivými přípravky obsahujícími látku benzydamin, jako jsou například chutné pastilky Galverde nebo také Tantum verde ve formě spreje a roztoku. Z doplňků stravy jsou doporučovány železo a vitamíny skupiny B, zejména kyselina listová a B12. Ve studiích byl také prokázán příznivý účinek lysinu**.
* https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6419779/
**Feyza Otan Ozden , Ahmet Yasar Turanli , Gokhan Acikgoz , Cafer Eroglu: Clinical success of lysine in association with serumal and salivary presence of HSV-1 in patients with recurrent aphthous ulceration. Journal of Experimental and Integrative Medicine 2011; 1(3):191-196
