Hemoroidy, delikátní problém

Hemoroidy jsou velmi častým onemocněním. Některé zdroje dokonce uvádí, že jimi v Evropě trpí až polovina dospělých. Protože se ale jedná o problém poměrně delikátní, málokdo své potíže řeší s lékařem a léčba hemoroidů je tak často odkládána až do přechodu onemocnění do těžších stadií, která mohou doprovázet i různě závažné komplikace.

Co jsou to hemoroidy a jak vznikají?

Hemoroidy, někdy nesprávně označované jako hemeroidy nebo lidově nazývané „zlatá žíla“, jsou jakousi analogií křečových žil v oblasti dolních končetin. Jedná se o uzlovitě rozšířené žíly v dolní části konečníku a řitním kanálu. Bohaté cévní hemoroidální pleteně, které mají nezastupitelnou funkci v normálním procesu vyprazdňování, má v dané oblasti každý z nás. U někoho jsou však také zdrojem dále popsaných potíží.

Hemoroidy vznikají při zvýšeném tlaku v hemoroidálních pleteních, který vede k jejich rozšíření a zduření. Rozlišujeme hemoroidy vnější, jež se nachází zevně pod kůží v bezprostředním okolí řitního otvoru, a vnitřní, které se objevují pod sliznicí hlouběji v konečníku.

Problémem, který se také v oblasti řitního otvoru často vyskytuje, ale nijak nesouvisí s hemoroidy, jejichž projevy však může připomínat, jsou anální fissury (trhliny). Ty, jestliže se objevují opakovaně a ve větším rozsahu, je třeba také řešit s lékařem, aby se předešlo vzniku např. výrazného krvácení nebo zánětu.

Projevy a komplikace hemoroidů

Onemocnění hemoroidy může probíhat i zcela bez příznaků. Pokud se však plně projeví, dokáže člověka, který jím trpí, pořádně potrápit a někdy dokonce vyděsit, protože některé jeho symptomy jsou podobné projevům nádorového onemocnění. Proto je zcela na místě důkladná diagnostika a tedy konzultace problému s lékařem.

• Vnější hemoroidy jsou viditelné jako drobná vyklenutí nebo uzlíky v okolí řitního otvoru. Pokud se vyskytují samostatně, pacient většinou v tomto místě pociťuje dráždění, svědění nebo vlhkost, protože znesnadňují očištění po stolici. Vnější hemoroidy nekrvácí, ale vzácně se mohou zanítit nebo ucpat krevní sraženinou (trombotizace), což se obvykle projeví vznikem většího tmavě fialového bolestivého uzlu. V takovém případě je třeba neodkladně vyhledat lékaře, který sraženinu chirurgicky odstraní. Drobnější trombózy se sice mohou někdy spontánně vstřebat, ale v místě uzlu pak vznikne kožní řasa znesnadňující hygienu a zvyšující riziko dalších problémů.
• Vnitřní hemoroidy nemusí být dlouho patrné. Pacienta také obvykle nebolí, může spíše pociťovat nepříjemný tlak v konečníku. Nejčastějším a nejzřetelnějším projevem vnitřních hemoroidů je jejich krvácení. To může být různě silné – od pár kapek krve viditelných na povrchu stolice nebo na toaletním papíru až po výrazné odkapávání krve z konečníku. Větší vnitřní hemoroidy mohou z konečníku vyhřezávat – zpočátku pouze při defekaci, po níž se spontánně vrací zpět nebo je možné je reponovat manuálně, později už však zůstávají vyhřezlé trvale a může dojít až k prolapsu (výhřezu) konečníku. To již nepřináší pouze nepříjemné pocity a svědění, ale také bolest, výrazné špinění nebo inkontinenci stolice a zánětlivé a trombotické komplikace vedoucí až k odúmrti částí tkáně (nekróza).

Kromě již popsaných komplikací typu zánětu, trombotizace nebo nekrózy, může dojít k uskřinutí hemoroidů. Při jejich dlouhodobějším krvácení může pacient trpět chudokrevností.

Rizikové faktory hemoroidů

Mezi významné, avšak ovlivnitelné rizikové faktory vzniku hemoroidů patří špatná životospráva. Zejména dlouhé sezení (zvlášť na tvrdé podložce), nedostatek pohybu, nadváha, nevhodné stravování a kouření. Sedavý způsob života, nadměrná tělesná hmotnost, poruchy vyprazdňování (zácpa, ale také průjmy), zvedání těžkých břemen a u žen těhotenství významně zvyšují tzv. nitrobřišní tlak, který přispívá k rozšíření žil v oblasti pánve. Nedostatek tekutin a vlákniny ve stravě negativně ovlivňuje charakter a množství stolice. Je-li jí méně a je-li příliš tuhá, její odchod je výrazně ztížen, což vyžaduje usilovné tlačení při defekaci. Kouření přispívá k poškozování cévní stěny. Neovlivnitelnými rizikovými faktory vzniku hemoroidů jsou dědičnost a vyšší věk.

Prevence a léčba hemoroidů

Základem prevence i léčby hemoroidů je tedy úprava životosprávy. Zcela zásadní je snaha o normalizaci vyprazdňování. Zvýšený obsah vlákniny ve stravě si zajistíme konzumací ovoce, zeleniny a mlýnských (např. ovesné vločky) a pekárenských (např. celozrnné pečivo) výrobků v několika porcích denně. Je-li třeba si pomoci přípravky z lékárny, je možné užívat vlákninu v prášku, kapslích či tabletách. Důležité je všechny tyto přípravky dostatečně zapíjet (každou dávku vždy min. sklenicí vody) a navýšit i celkový příjem tekutin během dne na 2–3 litry. Pít bychom měli převážně vodu bez bublin a ovocné či bylinné čaje.

Důležité je udržovat si normální tělesnou hmotnost. Příznivě působí dostatek pohybu. Např. cyklistika spojená s dlouhým sezením však vhodná není. Je lepší sedat spíše na měkčích podložkách. Svůj význam má také dostatečná hygiena po každé stolici (např. omytí vlažnou vodou).

Je-li již onemocnění hemoroidy přítomné, mohou nepříjemné projevy pomoci zmírnit sedací koupele např. v odvaru z dubové kůry, řepíku nebo hypermanganu. Volně prodejné jsou gely, masti a čípky s obsahem místně znecitlivujících, stahujících nebo protizánětlivých složek. S výběrem konkrétního přípravku je vhodné se obrátit na lékaře či lékárníka, který tak učiní s ohledem na převažující projevy onemocnění.

Při chronických obtížích, ale i ve stadiu akutního zhoršení je vhodné doplnit lokální léčbu přípravky pro celkovou léčbu žilních onemocnění (venofarmaka). Ty zlepšují stav cévní stěny a působí mírně protizánětlivě. Z přírodních látek sem patří např. flavonoidy získávané z citrusů – diosmin a hesperidin, rutin, který se běžně vyskytuje v pohance, nebo směs látek izolovaných ze semen kaštanu koňského – escin. Ze syntetických látek jsou to např. tribenosid nebo oxerutin. Venofarmaka je třeba užívat po jídle v dostatečných dávkách po dobu většinou minimálně 2–3 měsíců.

V těžších stadiích onemocnění již tzv. konzervativní léčba nestačí a je třeba přistoupit k chirurgickému zákroku. Ten se často provádí pouze ambulantně (např. podvázání hemoroidu nebo jeho zničení působením vysoké teploty). Nejvhodnější postup odstranění hemoroidů vždy navrhuje lékař.