Všední den je od rána do večera zorganizovaný a v práci již bez plánovacího kalendáře nedomluvíme nic… Kdo v práci jede na plný plyn a od sebe samotného vyžaduje maximální výkony, vystavuje se nebezpečí zhroucení způsobené syndromem vyhoření „Burnout“. A nemusí to postihnout jen managery.
Americký psychoanalytik Herbert Freudenberger formuloval v roce 1974 poprvé pojem „Burnout-Syndrom“. U lékařů vypátral stav tělesného, emocionálního a duševního vyčerpání způsobený trvalým a opakovaným zatěžováním. Dnes tímto pojmem označujeme trvalou stresovou reakci na zátěže způsobené pracovním světem.
Ačkoliv se v dnešní době syndrom vyhoření „Burnout“ vyskytuje stále častěji, dosud neexistuje jednotná definice. Popisuje stav emocionálního vyčerpání a snížené pracovní pohotovosti. Průběh začíná pomalým klesáním z vysoké pracovní pohotovosti až po neúčinnou každodenní práci. Syndrom vyhoření je v prvé řadě charakterizován těmito rysy:
Do tohoto stavu vyčerpání se může dostat každý, kdo je permanentně přetěžován v pracovních všedních dnech. Přemrštěná vlastní očekávání zvyšují nátlak na jejich splnění.
Seznam příčin způsobujících syndrom vyhoření „Burnout“ je dlouhý a pestrý: patří sem Mobbing, přesčasy, dlouho trvající přetížení, vysoký pracovní nátlak, strach ze ztráty zaměstnání, krize v rodině, ale také organizační slabosti. Dalšími příčinami jsou nereálné požadavky, přetěžování i příliš krátké nebo žádné zotavovací fáze. Perfekcionisté a lidé se syndromem pomocníka mají prokazatelně těžší říci „Ne“ a zřídka kdy zvládnou práci navíc odmítnout. Také nároky na sebe samotného jsou u takovýchto lidí často tak vysoké, že krach je přímo naprogramovaný.
Ohrožení lidé jsou zpravidla velmi motivovaní a mající pracovní nadšení. Každý může utrpět syndromem vyhoření, rozpětí je velké, sahá od lékařů až po ženy v domácnosti. Většinou jsou dotyčné osoby silně mnohonásobně zatížené a vykazují velkou angažovanost. Tito lidé si často nakládají příliš mnoho úkolů a kladou nereálně vysoké požadavky na sebe a jejich okolí. Stálé přetížení však tělo i duši vyvádí stále více z rovnováhy. Zvláště náchylní na syndrom vyhoření jsou nejen manageři, ale také učitelé, vychovatelé, policisté nebo ženy v domácnosti. Riziko zcela všeobecně stoupá u:
Pocit, že již nezvládáte trvalý stres a problémy v pracovním prostředí, v brzké době zatíží osobní vztahy. Pocity strachu, agrese nebo lhostejnost se tím rychleji stupňují. Porážky nahlodávají vnímání vlastní hodnoty, komunikační pohotovost klesá. Postižení proto omezují sociální kontakty stále více a jsou v zajetí situace vyčerpání. Přehled potíží tohoto onemocnění je přitom velmi komplexní: Jeden se cítí nervózní a napjatý, je neklidný a vznětlivý. Jiní jsou deprimovaní nebo bojácní a stáhnou se zpět. Pokud je duše tímto způsobem nahlodána, mohou se objevit i tělesné problémy:
Skutečností však je to, že onemocnění nepřichází ze dne na den, ale vyvíjí se delší dobu. Proto platí, aby již člověk dbal na první symptomy a náznaky, a aby reagoval co možná nejdříve. Včasné symptomy jsou např. bolesti hlavy, nechutenství nebo poruchy spánku. Na psychické úrovni může dojít k problémům s koncentrací, pochybám, nervozitě i k neschopnosti řešit svou situaci. Typická jsou prohlášení: „Už nejsem s to vydržet ten tlak“ nebo „Cítím se vnitřně prázdný a vyhořelý"".
Kdo chce vyskočit ze začarovaného kruhu a zastavit syndrom vyhoření „Burnout“, musí usilovat o změnu své ustrnulé životní situace a vnést do života více uvolnění, relaxace. Na prvním místě tedy stojí analýza životní situace a situací, které způsobují vnitřní prázdnotu. Na základě této analýzy bude pravděpodobně nutné nově definovat své osobní a pracovní cíle. Důležité je zvládnutí a vytvoření nové rovnováhy, která vede k vyváženému životu. K tomu patří dostatek spánku, zdravá strava a dostatek pohybu. K větší jistotě a klidu ve styku se stresem přispívají také přátelé a rodina – dávají duši potřebnou oporu. V pracovních všedních dnech by měly být pevně stanovené pravidelné přestávky. Tak lze například v polední přestávce udělat krátkou rychlou procházku a načerpat čerstvý vzduch. Nebo si po práci zasportovat, popřípadě 20 minut poslouchat relaxační hudbu, aby člověk vypnul. Čas, který jsme takto investovali, se nám dvakrát vrátí. Po krátké relaxační přestávce je člověk opět plný energie. Mnoho postižených se nachází v začarovaném kruhu: Jsou stresovaní, trpí nervózním neklidem a vyčerpáním a v noci nemohou kvůli vnitřnímu napětí usnout. Další den se cítí být vyčerpaní a úplně skleslí. Aby se spirála přerušila, jsou obzvláště vhodné rostlinné kombinované preparáty, které obsahují látky z třezalky, z kozlíku lékařského a z mučenky. Pokud se ovšem stupeň varování překročí, měl by se vždy vyhledat terapeut.
