S přibývajícím věkem se ale její ochranná role oslabuje a kůže se stává náchylnou k poškozením vlivem působení inkontinence, ať již moči, nebo stolice.
Přirozená schopnost regenerace kůže se zhoršuje – zatímco u mladších dospělých osob proběhne kožní cyklus asi ve třiceti dnech, vyžaduje obnova a dozrání kožních buněk u starších 40 až 60 dní. Snižuje se produkce z tukových a potních žlázek, takže starší kůži se dostává méně těchto sekretů, což má vliv na stabilitu svrchní vrstvy a kyselého tukového pláště. Transepidermální ztráta tekutiny stoupá, to znamená, že se kůže vysušuje. Tento jev bývá často provázen nepříjemnými pocity napětí a svědění, mohou se objevit i ekzémy.
V průběhu stárnutí tak degeneruje funkce kůže jako ochranné bariéry, čímž je také přístupnější chemickému a fyzikálnímu podráždění v podobě infekcí, virů, bakterií a mykóz. K tomu je ještě třeba připočíst celkovou, stářím oslabenou imunitní obranu organismu.
Pokožka starších osob je mnohem náchylnější k poškození kontaktem s močí a stolicí, ale také podrážděním nevhodnými hygienickými prostředky nebo inkontinenčními pomůckami. Následkem toho bývá vysychání kůže a svědivost, iritace pokožky nebo alergická reakce, zánětlivé ekzémy a bakteriální nebo plísňové infekce. Tyto problémy pak nejen negativně ovlivňují kvalitu života postižených, ale jsou spojeny i s vyššími nároky na ošetřování a také s odpovídajícím růstem nákladů.