Tvůrkyně nového filmu Můj příběh: Láska nesmí bolet

Už začátkem roku přišel do našich kin nový film s názvem Můj příběh. Vypráví o neuvěřitelné snaze dostat se ze dna, o ceně přátelství a také o vůli otevřít srdce a nezanevřít na lásku. Na zážitky z natáčení, ale i na poslání filmu či herecké obsazení jsme se zeptali spoluautorky a jedné z producentek filmu Pavly Krečmerové a spolurežisérky Hany Hendrychové.

Jak byste film Můj příběh popsaly třemi slovy?
P: Silný ženský příběh.
H: Láska nesmí bolet.

Co bylo podle vás při jeho tvorbě nejtěžší?
H: Převést skutečný příběh na plátno tak, aby byl pořád uvěřitelný a zanechal v divácích emoce. Hranice mezi únosným a za hranou bývá mnohdy tenká. Chtěli jsme se pohybovat na hraně, aby si z toho divák mohl odnést maximum. Můj příběh není zdaleka jen pro ženy, které prošly nebo procházejí domácím násilím, ale pro každého z nás. Pro každého tam je připraveno něco, co by se ho mohlo dotknout, ať už přátelství, sport nebo nekompletní rodina.

Na zážitky z natáčení, ale i na poslání filmu či herecké obsazení jsme se zeptali spoluautorky a jedné z producentek filmu Pavly Krečmerové a spolurežisérky Hany Hendrychové.

A co třeba technická stránka?
H: Nejsložitější byla maska popáleniny. Vlastina Svátková v ní hraje téměř celý den a příprava před natáčením trvala vždy několik hodin. Natáčecí den mívá kolem 16 hodin a držet masku celý den „koukatelnou“ bylo opravdu náročné. Vlastina měla také alergickou reakci, takže lepidla vůbec nedržela a snažili jsme se masce jakkoli vyhnout, ale bohužel to jen málokdy šlo. Na poslední chvíli jsme třeba museli změnit kostým nebo účes a o spánkovém deficitu maskérky a Vlastiny ani nemluvím (smích).

Na jaký zážitek z natáčení nebo příprav vzpomínáte nejraději?
P: Určitě na baletní záběry. Dlouhých dvacet pět let jsem dělala moderní gymnastiku, jejíž základem je balet, takže jsem k tomu měla velmi blízko. Baletní scény jsem připravovala s choreografkou a moc jsme si to užily. Hlavní postava Eli se v průběhu své cesty zpět do běžného života několikrát vrací k baletu, a jak se její duše hojí, i její tanec je odvážnější. Baletem jsme chtěli ukázat vnitřní boj, který v sobě hlavní představitelka musela svést. Ačkoliv Vlastina Svátková musela navštěvovat hodiny baletu, při tomto „zúčtování“ jsme museli používat baletní záskok. Točili jsme jej na střeše jednoho mrakodrapu ve Zlíně, potřebovali jsme tmu, takže jsme točili pozdě v noci, teplota šla k nule a foukal vítr. Tento obraz byl připravený na natáčení dronem, což bylo při povětrnostních podmínkách náročné. Měla jsem strach i o naši baletku, protože když bylo hluboko po půlnoci a záběr se nedařil, byla promrzlá, měla na sobě jen rolák a lehké kalhoty. Nakonec se záběr povedl a ve filmu jej umocňuje nádherná hudba od Petra Maláska.
H: Pro mně je to asi také natáčení baletu na střeše. Jedna z nejtěžších scén, na kterou ale stejně vzpomínám nejraději. Krásná scéna, která vyvolává emoce – i na place (smích).

CELÝ ČLÁNEK ZDE