The Sikls: Nejdůležitější je prostě nepřemýšlet a koupit jednosměrnou letenku

Představte si, že konečně opustíte svou stresující práci a vydáte se cestovat po světe. Že to nejde? Omyl! Své o tom ví cestovatelé a blogeři s přezdívkou The Sikls. Ondřej, Kamila a jejich syn Elliot se rozhodli sbalit věci do jednoho kufru, opustit stereotypní život a vydat se na cestu kolem světa. Co na cestování milují nejvíc, kdy byli strachy bez sebe a co jim v kufru nikdy nesmí chybět? To se dozvíte v našem rozhovoru s nimi až z daleké Kanady.

Tři lidi a jeden cestovní kufr. Co v něm nikdy nesmí chybět?
Ondřej: Pasy, kreditní karta, foťák, dron, notebook, plavky a hlavně žabky!

Jaký nejbláznivější zážitek jste doposud na cestách zažili?
Ondřej: Je jich nespočet! Jako třeba v Kambodži, kdy jsme o půlnoci na lodičce honili svítící plankton, nebo když jsme se byli potápět s velrybími žraloky na Filipínách.

Při vaší cestě světem se často dostáváte do těsné blízkosti mnoha zvířat, třeba tygrů, lvů, žraloků… Nebojíte se?
Ondřej: Popravdě já se nejvíc bál u prasátek na pláži na Bahamách. Nikdo si to neuvědomuje, ale jsou to pěkně nebezpečná zvířata. Navíc já si toho dost nastudoval dopředu a vím, že odsud odváží každý den někoho do nemocnice. Očividně si ale zbytek lidí z naší i okolních skupin nic nenastudoval a pak dvě Číňanky plavaly na loď s pokousanými zadky (smích). Jinak žraloci, rejnoci, želvy – to vše je v pohodě, nějak nám ta mořská zvířata vyhovují skoro víc jak suchozemská. Naposledy nás v Namibii prohnal slon.

Samozřejmě máme kvalitní cestovní pojištění a v každém státu mám vypsané adresy hlavních nemocnic i s kontaktními údaji.

Jak jste dospěli k rozhodnutí procestovat svět s malým dítětem?
Ondřej: Jako většina lidí u nás jsme si jeli náš krysí závod ve firmě. Vstávání v šest ráno, papíry do noci. S tím rozdílem, že to člověk už bral jinak, když jsme měli Elliota. Lépe řečeno, Kamči došla trpělivost a chtěla s tím něco dělat. K tomu v tom čase přišla nabídka na prodej firmy a bylo všechno jasný. Pak už zbývalo jen koupit jednosměrné letenky na Srí Lanku, kde jsme naši cestu odstartovali.

Jak vaše rozhodnutí vzdát se „normálního“ života vnímá okolí? Řešíte to ještě vůbec?
Ondřej: Ono to samozřejmě vyvolalo mnoho otazníků. Nebereme Elliota babičkám a dědečkům? Nebude všem líto, že jim třeba ani nebudeme moci osobně popřát k narozeninám? A tak dále. Ale prostě tohle bylo naše rozhodnutí a my byli nesmírně vděční za to, jak to naše okolí vzalo. Navíc samozřejmě všichni o mně i Kamile věděli, že jsme srdcem cestovatelé, já žil chvíli v Miami a studoval angličtinu v Los Angeles, Kamila zase rok žila a studovala v Idaho.

celý článek zde