Syndrom vyhoření – identifikace a prevence

Je překvapující, kolik mých klientů v psychoterapii si stěžuje na velkou únavu, i když byli na dovolené. Popisují, jak trávili dovolenou u moře, každé ráno a večer odpovídali na e-maily, reagovali na požadavky svých nadřízených a v chování byli podráždění až agresívní především ke svým blízkým. Po příjezdu z dovolené se pocit odpočinku vytratil během několika dnů. Stereotyp v práci je spojen s psychickým vyčerpáním, únavou, sníženým výkonem a především se špatnou náladou a nechutí vidět se a komunikovat s kolegy, klienty, s lidmi obecně. Tento stav se označuje jako SYNDROM VYHOŘENÍ a jeho příčinou je způsob vedení životního stylu, vysoké nasazení v práci, častý sociální kontakt a zodpovědnost za druhé nebo k druhým lidem. Syndrom vyhoření není diagnózou, je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, často je spojený se ztrátou profesního zájmu nebo osobního zaujetí vedoucího k poklesu efektivity práce. V literatuře se označuje syndrom vyhoření jako „Burn-out“ a je spojen s chronickým, dlouhodobým stresem.

Syndrom vyhoření je rizikový v tom, že nejde identifikovat hned od počátku. Jak ukazuje obrázek, má čtyři fáze, přičemž hned ta první je zajímavá. Člověk ve své nové práci nebo ve svém výkonu nasazuje vyšší úsilí, podává nadstandardní výkon, překračuje hranice svého výkonu, popírá únavu. Pokud trvá tento stav několik měsíců, tak pozvolna výkonnost přejde do únavy, prokrastinace až po výkyv nálad, narušování harmonie mezi prací, volným časem pro sebe a pro rodinu, přátele, partnera. A tady už člověk ani netuší, že se nachází ve druhém stadiu SYNDROMU VYHOŘENÍ a potřebuje intervenci. Pokud by si to člověk uvědomoval, mohla by postačit dovolená. Někdy stačí změnit denní a týdenní režim – více rovnováhy, více odpočinku, více různorodých aktivit, které přinášejí radost a naplnění.

celý článek zde