Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině, a to ve spojení dvou slov: „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Její úlohou je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma částmi zejména z pohledu vlivu psychických funkcí a pochodů na organismus. (Jan Poněšický, 2002)
Vliv psychiky na tělo je starý jako lidstvo samo a známe ho už od dob Galéna, který psal o tom, že veselé ženy trpí méně často rakovinou prsu než ženy smutné. Nám z těchto a pozdějších dob zůstala různá lidová rčení, například: „ Ve zdravém těle zdravý duch“ či „Veselá mysl – půl zdraví“. Jednu z prvních dochovaných a zdokumentovaných souvislostí mezi psychikou a fyzickým zdravím představuje pozorování, které proběhlo v 50. letech 20. století ve Walesu, kde si pracovníci zdravotní pojišťovny všimli, že vdovy po hornících, kteří zemřeli při závalech, trpí daleko větší nemocností, čerpají více dávek a umírají dříve než stejně staré ženy, které toto neštěstí neprožily. Na základě těchto pozorování provedli klinickou studii sledující vliv životních událostí (psychická část) na zdraví (fyzická část), podle které byla později ustanovena bodová tabulka, která při překročení určité výše bodů ukazovala, že dotyčný/dotyčná je v přímém ohrožení vzniku jak psychického onemocnění, tak onemocnění fyzického (např. rakovina a autoimunitní onemocnění). V 60. letech 20. století pak byly provedeny první studie zaměřené na zkoumání vztahu mezi stresem a imunitou, které ukázaly, že stres zhoršuje imunitu organismu, a to pravděpodobně prostřednictvím glukokortikoidů (glukokortikoidy jsou hormony nadledvinek, např. kortizol či kortikosteron).