Pásový opar (odborně herpes zoster) je nepříjemné a bolestivé virové onemocnění. Takřka každý, kdo v dětství prodělá plané neštovice, se po doléčení domnívá, že se s touto svědivou záležitostí loučí navždy. Jenže virus (varicella zoster), který způsobuje plané neštovice, ve skutečnosti nenápadně přečkává v nervových buňkách. A přijde-li „správný“ podnět, vrací se právě v podobě pásového oparu. Vir, který ho způsobuje, totiž v těle zůstává v tzv. „spící“ formě a kdykoliv se může probudit.
K rizikovým spouštěcím faktorům z tzv. spící formy pak patří především oslabení imunity, fyzický i psychický stres, infekční onemocnění, poranění či operace. Pokud se infekce pásového oparu opakuje častěji, může to ukazovat na jinou probíhající chorobu v těle dospělého člověka (HIV infekce). Odhadovaná inkubační doba pásového oparu je 1 až 2 týdny.
Většina z nás to zažila jako opar lokalizovaný na rtu. Postižené místo svědí, objeví se lehké zarudnutí a vytvoří se skupinka puchýřků. Ty obvykle brzy prasknou a prasklé puchýřky začnou mokvat. Tkáňový mok zaschne do stroupku, do kterého se může přimísit i troška krve. Časem se stroupek odloupne a kůže pod ním je zhojená. Oproti oparu na rtu pásový opar postihne obvykle nesrovnatelně větší plochu, je doprovázen bolestí, která může i po zhojení přetrvávat a celkově se pacient cítí jako při těžké nemoci doprovázené teplotami a nesnesitelnou únavou. Pásový opar je vždy jen na jedné polovině těla. Nejčastějším místem výskytu pásového oparu jsou oblasti kůže na hrudníku o šířce odpovídající vzdálenosti mezi žebry a v délce od páteře po střed hrudní kosti. Méně často se pak výsev pásového oparu objeví na čele.