K malému zamyšlení nad touto otázkou mě přivedly dvě skutečnosti. První byla návštěva ostravského Minikina, kde jsem zhlédl dokumentární film Sama o Lubě Skořepové, který vřele doporučuji. Druhou skutečností bylo moje životní jubileum 50 let, které není nijak závratné ve srovnání s věkem herečky.
Na Vánoce, přesně 23. 12. 2017, tomu bude rok od jejího odchodu ve věku 93 let. A jak bylo v dokumentu ukázáno, ona „hrála“ až do konce. Nemocná, stará, bez přátel a bez rodiny, proto i název filmu – SAMA. Některé její role určitě znáte. Vzpomínáte? Filmy jako Příliš hlučná samota, Černá punčocha, Smrt talentovaného ševce. Nezapomenutelný zážitek bylo pro mne vidět Lubu Skořepovou naživo v divadelní hře César a Drana v Divadle Rokoko. Tenkrát bylo paní Skořepové „teprve“ 80 let. Hra vyprávěla příběh staré cikánky a jejího koně, děj hry se občas prolínal s životním osudem samotné herečky a přes hodinu trvající vystoupení Luby Skořepové, vitální, moudré a zralé ženy vědomé si svého věku a slabin, bylo opravdu nezapomenutelné. Má můj obdiv, je pro mě inspirací a s několika postřehy se pokusím podělit i ve vztahu k vám, lidem mého a zralejšího věku, kteří promýšlíte, jaké to bude v důchodu, jaké to bude, až budu mít 80 let, nemluvě 93 let jako paní Skořepová.
Přemýšlejí lidé vůbec o tom, jak bude vypadat jejich život v důchodovém věku, na co se mají připravit? Podle statistik a výzkumů, které shrnula ve své studii doktorka Kamila Svobodová (cituji z její práce níže, je zaměstnancem Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí), se dá říct, že většina lidí se nepřipravuje vůbec nebo jen minimálně a nechává vše na poslední roky před samotným důchodem. Většina (68 % lidí) preferuje pasivní přístup. 22 % lidí udělá před důchodem praktická opatření (výměna bytu, nákup spotřebičů, finanční gramotnost). Plánovitě a aktivně se přípravě věnuje 10 % lidí převážně s vyšším vzděláním.