Nebezpečná klíšťata

Klíšťata se živí krví savců, plazů i ptáků. Při sání se mohou nakazit bakteriemi nebo viry, které tato zvířata běžně přenáší, a potom může dojít k přenosu těchto infekcí do krve člověka. Klíšťata se pohybují lezením po zemi a nahoru po rostlinách. Přichytí se na procházejícího zvířecího nebo lidského hostitele pomocí háčků na svých nohou.

Životní cyklus klíštěte má čtyři stadia – vajíčko, larva, nymfa a dospělý jedinec. Klíšťata se mohou přisát a přenášet onemocnění během posledních tří stadií. Larvy, pozorovatelné pouhým okem, vypadají jako zrnka prachu, nymfy jsou o něco větší – podobné zrnku máku nebo špičce špendlíku. Dospělá klíšťata mají osm nohou a dosahují velikosti malých pavouků. Jednotliví dospělí jedinci se mezi sebou mohou lišit barvou (od červené po tmavě hnědou až černou). Během přisátí se může dospělá samička zvětšit až na velikost hrachového zrna.

Klíšťata jsou po komárech hned druhá, co se počtu přenosů nemocí týče. Z onemocnění je významná především klíšťová encefalitida, která se vyskytuje v oblastech, kde žijí infikovaná klíšťata. Klíšťata obývají stinné a vlhké lesy, travnaté paseky, otevřená pole a křoviny. Žijí jak ve venkovském, tak i městském prostředí.

Onemocnění po přisátí klíšťat se vyskytují skoro po celé Evropě. V některých regionech převažují některá onemocnění nad ostatními. V Evropě se vyskytují tato onemocnění přenášená klíšťaty: klíšťová encefalitida, lymská borelióza, klíšťová návratná horečka a krymsko-konžská hemoragická horečka.

Za loňský rok bylo v ČR hlášeno 4 646 případů onemocnění lymskou boreliózou. Ve 20–30 % nákaz přitom nemusí být pozorovány žádné příznaky, v první fázi onemocnění borelióza přechází do těžko léčitelných chronických forem. Každé třetí klíště je přenašečem původce lymské boreliózy, zde je nejdůležitější včasná diagnóza a okamžitá léčba antibiotiky.

celý článek zde