Pohyb je bezesporu důležitou součástí životního stylu. Ovlivňuje kvalitu života člověka v seniorském věku a má velký přínos především v rozvoji somatickém a psychosociálním. Pohyb vede ke zlepšení dlouhodobé pohybové samostatnosti, zpomalení degenerativních změn a je také výborným prostředkem k ovlivnění psychiky. Aktivní pohyb redukuje úzkosti a deprese, je důležitý pro pozitivní sebehodnocení, zvyšování pocitu vlastní soběstačnosti a sebedůvěry a pocitu vlastní hodnoty.
S přibývajícím věkem ztrácí svaly sílu a člověk se začne méně hýbat. Omezuje se tedy jeho hybnost, snižuje se jeho kondice, zvyšuje strach z pádu nebo úrazu, a tím se i zvyšuje jejich riziko, až k nějakému dříve nebo později může dojít. S následnou rekonvalescencí je pohybu ještě méně, člověk se dostává do začarovaného kruhu, až postupně ztratí schopnost své soběstačnosti a důsledek je destruktivní.
V první řadě je třeba si uvědomit, že pohyb není třeba uzpůsobovat věku jako takovému, nýbrž zdravotnímu stavu konkrétního člověka, jeho pohybovým omezením a aktuálním možnostem. Senior je totiž široký pojem. Jsou senioři ve věku 70 let, kteří nejsou schopní kvůli nějakému onemocnění nebo pooperačnímu omezení některých pohybů nebo větší fyzické zátěže (například chůze do schodů). Stejně tak jsou ale senioři ve věku 90 let, kteří zdolávají pravidelně turistické výzvy a pyšní se nejen zdravým duchem, ale i zdravým tělem.