Věděli jste o tom, že můžete „adoptovat“ uběhnuté kilometry Lenky Vacvalové, a tím pomoci potřebným? Jaké zážitky z těchto stovky kilometrů dlouhých přeběhů má její přítel a support v jedné osobě? A co tento česko-slovenský pár prozrazuje o svých povoláních?
Lenko, jste známá tím, že běháte ultra dlouhé i ultra náročné trasy, kdy a jak Vás napadlo, že by Vaše uběhnuté kilometry mohly někomu pomoci?
Poznámka redakce: Lenka absolvovala tyto světoznámé trasy: GR11 (880 km), Severní stezku (550 km), Cestu hrdinů SNP (770 km), Runkungsleden (470 km).
I když se to někomu na první pohled nemusí zdát – jsem, vždy jsem byla a budu „jen“ hobby běžec. Běhání je můj koníček a v porovnání s „eliťáky“ nikdy nebudu podávat porovnatelné výkony. Ani se o to nesnažím. Jasně, v měřítku jiných rekreačních běžců běhám více, než je obvyklé, ale chci tím říct, že dlouhé tratě často ve světě podnikají dobří běžci za účelem rychlostních rekordů. A jestliže jsem nechtěla být jen jako Forrest Gump v sukni – žena běhající dlouhé tratě odnikud nikam, hledala jsem možnost, jak běhy zrealizovat tak, aby dávaly smysl. Protože jsem už při své první dlouhé trase z Košic do Bratislavy měla poměrně pěkný dosah v online světě, řekla jsem si, že než to využívat pro zvyšování vlastního ega v podobě „lajků“ u mých fotek, zkusím, zda mi lidé vyjádří podporu i adopcí mých uběhnutých kilometrů na dobrou věc. A podařilo se, za což jsem nesmírně vděčná. Protože dobré věci na sebe nabalují dobré lidi, časem to narostlo do ohromných rozměrů. Dnes je pro mě Instagram především nástroj, který umí otevírat velká témata a hlavně pomáhat.