Islandská pohádka

Tato cesta Islandem je v mnohém úplně jiná než ty předchozí. Jsem zde sám, mám k dispozici odolný vůz a na objevování a focení mám skvělých pět týdnů. Objevuji nová, dosud nepoznaná zákoutí.

Offroad, prostě čtyřkolka, je na Islandu mimořádně důležitá věc. Mnoho neopakovatelných přírodních skvostů se nachází v „jinoplanetárním“ vnitrozemí. Jsou tam cesty velmi různých kvalit, ale i terén bez cest. Kvůli co nejlepšímu focení jsem do oblasti Landmannalaugar zajel nakonec třikrát. Z jihu od Víku je při náročné, ale velmi fotogenické cestě potřeba s vozem překonat asi 15 říčních brodů. Nejsou příliš hluboké, ale jak to máte před prvním broděním vědět, že? Jinde jsou ale brody výrazně hlubší. Takové cestování je zábavné, dobrodružné, ale namístě je i přirozený pud sebezáchovy. Statistiky utopených aut by mohly vyprávět!

Jednu noc na severu, nedaleko jezera Mývatn, jsem přespal na farmě. Majitelka i personál byli „islandsky“ vstřícní, tak jsem neodolal a ochutnal i místně upravené skopové z vlastního chovu. I když se na Islandu pěstuje překvapivě kdeco (geotermální energie vytápí četné skleníky, ve kterých najdete tropické ovoce – banány, rajčata, okurky, okopaniny a další), lokální víno mi nenabídli. Nevadí, zapil jsem to kalifornským a bylo to skvělé. Teplé jídlo nejím často, ale když už, chutnají mi místní houbové, zeleninové a rybí polévky.

Nečekaná byla i cesta za polární kruh. V Dalvíku jsem nasedl do lodi a po třech hodinách klidné plavby na sever doplul do přístavu Sandvík na ostrově Grímsey. Jel jsem sem ani ne tak proto, abych překročil severní polární kruh, ale hlavně kvůli papuchálkům. Patří mezi alky, loví ryby a žijí ve velkých koloniích. Zobáky alek jsou kvůli lovení ryb specifické, u papuchálků navíc pestře barevné.

celý článek zde