Imunitní systém (IS) vykonává nepřetržitý dohled nad celým organismem, zajišťuje jeho celistvost a stálost. Aniž bychom si to uvědomovali, zahubí denně obrovské množství mikroorganismů nebo nádorových buněk, které by nám jinak pořádně znepříjemnily život.
IS patří spolu s nervovým a endokrinním (systém žláz s vnitřní sekrecí a jimi produkovaných hormonů, např. slinivka – inzulín, varlata – testosteron) mezi základní řídicí systémy organismu. Jedná se o složitý komplex lymfatických orgánů, buněk a jimi produkovaných působků, jejichž úkolem je chránit organismus před vnějšími i vnitřními škodlivinami. Ty zahrnují nejen patogenní mikroorganismy (např. bakterie, viry) a jejich toxiny, ale také vlastní odumřelé nebo nádorově změněné buňky.
Základem správného fungování IS je jeho schopnost rozpoznávat vlastní a cizorodé struktury. Látky, které IS rozpoznává jako cizí a vytváří vůči nim protilátky, se označují jako antigeny. Antigenem mohou být celé mikroorganismy nebo jejich produkty, struktury, které jsou umístěné např. pouze na povrchu cizorodých mikroorganismů, ale také tkáně jiných jedinců (např. složky cizí krve, transplantované orgány).
Mezi lymfatické orgány řadíme nejen kostní dřeň a brzlík, kde buňky IS vznikají a dozrávají, ale také lymfatické uzliny, slezinu a slizniční lymfatickou tkáň (např. v trávicím a dýchacím traktu) vychytávající a koncentrující cizorodé antigeny a buňky IS, což umožňuje rozvoj specifických imunitních reakcí.