Dispenzační minimum a práva pacienta v lékárně

Co to je dispenzační minimum? Oficiální definice říká, že dispenzační minimum je krátká výstižná informace, kterou při vydávání léků v lékárně poskytuje magistr nebo farmaceutický asistent pacientovi. Přispívá ke správnému užívání léků.

Každému pacientovi by při návštěvě zdravotnického zařízení, kterým lékárna bezpochyby je, mělo být poskytnuto tzv. dispenzační minimum. Jedná se o pár základních informací k léku, které by pacient měl při užívání vědět. Při užívání nosních kapek by měl pacient vědět, že kapat by je neměl déle než týden, jinak hrozí nedokrvení a následné poškození nosní sliznice.

Jak by mělo takové dispenzační minimum vypadat

1. Lékárna by měla být uzpůsobena pro diskrétní rozhovor mezi pacientem a lékárníkem (příp. farmaceutickou asistentkou).
2. Při dispenzaci bychom pacienty, kteří nejeví zájem, měli namotivovat k užívání svých léčivých přípravků. V dobré psychické pohodě se rozhovor vede lépe, a navíc částečně dokáže pomoci i tzv. placebo efekt.

3. Každému pacientovi by při návštěvě zdravotnického zařízení, kterým lékárna bezpochyby je,  mělo být poskytnuto tzv. dispenzační minimum.

   Každý pacient je originál, lékárník by proto měl zvážit, jaké informace a v jakém množství pacientovi při rozhovoru podá.
4. Dispenzační minimum je vysvětlením, jak správně užít léky a jak správně manipulovat se zdravotnickými pomůckami. Zároveň by měl lékárník odpovědět na otázku, proč je užívání nebo používání důležité a jaké jsou výhody pro pacienty.
5. Informace nebo rada má být vždy správná, srozumitelná, jednoznačná a hlavně jednoduše vyřčena. Cizími slovíčky jako myorelaxans nebo anxiolytikum opravdu nikoho neoslníme a pro pacienta bude tato rada bezcenná.
6. Farmaceut nebo farmaceutická asistentka by měli být pacientovi po ruce při samoléčbě (v této oblasti je velký potenciál práce lékárníka). V době, kdy WHO klade důraz na zodpovědnost každého jedince za svoje zdraví a zároveň se snaží snížit náklady na zdravotní péči, se samoléčba považuje za pozitivní součást zdravotního uvědomění. Samoléčbou rozumíme léčbu lehkých zdravotních potíží prostřednictvím volně dostupných léků, tzn. takových léků, které jsou dostupné bez lékařského předpisu a jejichž výběru nepředcházela návštěva u lékaře. Farmaceut je též schopen na základě svých schopností a dovedností rozhodnout, kdy je samoléčba nevhodná a kdy je pacienta nutné odeslat k lékaři.
7. V lékárně by měla být vyčleněná část nebo konzultační místnost pro osobní rozhovor, pokud si ho pacient přeje.
8. Alfou omegou celého dispenzačního minima je fakt, že farmaceut poskytne slovní nebo písemnou informaci k vydávaným lékům, informuje o jejich správném užívání, interakcích s potravou či dalšími léky a dalších vlastnostech, které jsou nezbytné pro dosažení správného a bezpečného účinku. Chceme maximalizovat účinek správného užití a minimalizovat riziko užití nesprávného.

ČÍST CELÝ ČLÁNEK