Darina Ermisová: Dělám práci, která mě nabíjí energií

Když Darina před lety založila značku kabelek Dara bags, zřejmě ani sama netušila, jaký úspěch bude zanedlouho slavit. Dnes už její firma nabízí přes pět tisíc produktů, kabelky prodává v tuzemsku i v zahraničí. Přesto si tato úspěšná žena najde vždy čas na rodinu, přátele a své zájmy. S Darinou jsme si popovídali o tom, jaké to je budovat velkou firmu, jak odpočívá a kde hledá inspiraci pro svou práci.

Svoji úplně první kabelku jsem ušila snad už někdy na škole. Bylo to jenom takové žebradlo na knihy.

Darino, kdy jste ušila první kabelku?
Svoji úplně první kabelku jsem ušila snad už někdy na škole. Bylo to jenom takové žebradlo na knihy a pár sešitů, nic víc. Tu, díky které vznikla značka Dara bags, jsem však vytvořila až v roce 2008. Byla jsem tehdy doma na rizikovém těhotenství. Ze dne na den jsem zůstala zavřená doma a moc jsem si přála ven mezi lidi. Když mě kamarádka pozvala na svou oslavu narozenin, náležitě jsem se připravila. Měla jsem perfektní šaty, ale chyběla mi kabelka. Jelikož jsem se jen tak nemohla toulat po obchodech a nakupovat, kabelku jsem si zkrátka ušila.

Střih Futurio Classic Big na popruhu

Jak se vlastně zrodila myšlenka založit firmu, která se bude zabývat právě výrobou kabelek?
Prvním impulzem byla poptávka. Kamarádkám se moje taška líbila a chtěly taky takovou. Opět jsem zasedla za stroj a několik jsem jich pro ně ušila. Pak i kamarádkám kamarádek a dopadlo to tak, že jsem vyráběla kabelky už pro cizí paní. Chvíli jsem váhala, jestli do toho jít. Čekala jsem miminko a před těhotenstvím jsem pracovala jako manažerka v mezinárodním módním řetězci, což byla příjemná práce. Hlavou se mi honily otázky, zdali budu vše zvládat či jestli budu mít čas na rodinu a současně i na šití.

Před těhotenstvím jsem pracovala jako manažerka v mezinárodním módním řetězci, což byla příjemná práce.

Co vás nakonec přesvědčilo k tomu, že jste se skutečně nevrátila ke svému předchozímu zaměstnání?
Když jsem už pak měla první švadlenky a kolegyně na výpomoc, bylo rozhodnuto. Cítila jsem za ně zodpovědnost, nemohla jsem jim jen říct: „Tak, dámy, díky moc za všechno, končí mi mateřská, jdu zpátky do práce.“ Musela jsem se o ně postarat. Šily jsme tedy dál a vyplatilo se.

celý článek zde