Hypermobilita je složena ze dvou slov. „Hyper“, které lze volně přeložit jako něco více, nad rámec či nadbytek. Slovo „mobilita“ znamená pohyblivost, hybnost. Volně můžeme tedy hypermobilitu přeložit jako „nadměrný pohyb“. Ve spojení s lidským tělem se nám dostává definice, že hypermobilita označuje stav, kdy je v kloubu možný pohyb za hranici fyziologické normy. Za fyziologickou normu pohybu je považován rozsah v kloubu, který je dán anatomickými strukturami (kostmi, svaly, vazy a dalšími) u největšího počtu lidí. Nesmíme však opomenout, že ona norma je ovlivněna také věkem (děti jsou ohebnější), pohlavím ženy mají větší kloubní volnost), etnicitou (asijská rasa v porovnání s rasou bílou má větší kloubní volnost), hormonálními změnami (těhotenství) anebo neurologickým onemocněním.

O hypermobilitě se ví již dlouho, avšak do povědomí či přímo do popředí se v lékařské a fyzioterapeutické praxi dostává až v průběhu posledních 30 let. Její diagnostika je velmi jednoduchá, a zároveň komplikovaná. Při stanovení hypermobility vycházíme v podstatě ze zjišťování rozsahu pohybu v kloubu, a to pohybu aktivního nebo pasivního. V dnešní době se celosvětově nejčastěji užívá Brightonových kritérií anebo Beightonova skóre. Avšak i oko laika, když ví, kam se podívat, dokáže určit pohyb v kloubu, který se mu jeví za hranicí normy.