Aktuální pohled na diabetes 2. typu

Prevalence diabetu mellitu (DM; úplavice cukrová, cukrovka) se celosvětově každým rokem zvyšuje. Podle nejaktuálnějších údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) se v České republice (ČR) s diagnózou DM v roce 2013 léčilo téměř 862 tisíc pacientů (8,2 % osob z celé populace ČR). Z toho bylo 59 tisíc diabetiků 1. typu a 790 tisíc diabetiků 2. typu. Zbytek připadá na tzv. sekundární diabetes, který se rozvíjí jako následek jiných onemocnění (např. slinivky břišní). Daná čísla se týkají pouze pacientů již diagnostikovaných, reálné hodnoty tak budou ještě o něco vyšší, tedy více než milion pacientů s DM jenom v ČR.

Diabetes mellitus 2. typu ve středu zájmu

Hlavní příčinou trvalého nárůstu prevalence především tzv. na inzulínu nezávislého DM 2. typu je nezdravý životní styl. I když výskyt DM 2. typu je významně ovlivněn i genetickými vlivy a potomek dvou diabetiků 2. typu má v podstatě 100% pravděpodobnost, že se u něj dané onemocnění také objeví, vhodným životním stylem je možné jeho rozvoj odsunout do vyššího věku a zmenšit tak jeho negativní dopady na organismus. Ty jsou tím větší, čím delší je působení hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi).

I když už toho o DM 2. typu bylo napsáno tolik, jsou známy jeho hlavní vyvolávající příčiny i možnosti prevence, veřejnost se zdá být stále nedostatečně informována či snad spíše motivována k boji s jeho „epidemií“.

Příčiny diabetu 2. typu

DM 2. typu vzniká na podkladě tzv. relativního nedostatku inzulínu, který je produkován specifickou populací buněk slinivky břišní. Inzulín je hormon důležitý pro látkovou přeměnu všech základních živin – cukrů, tuků i bílkovin. Jeho hlavní funkcí je udržování přiměřené hladiny cukru v krvi (glykémie). Při nepravidelném stravování, opakovaném přejídání se a konzumaci nadměrného množství tuků a cukrů dochází ke zvýšené potřebě inzulínu v organismu. Slinivka ho tak produkuje více než za fyziologických podmínek a dochází k jejímu postupnému vyčerpávání. Tkáně (např. svaly, játra), v nichž inzulín působí, ztrácejí při jeho dlouhodobě zvýšené nabídce vůči němu citlivost a rozvíjí se tzv. inzulínová rezistence. Výsledkem daných procesů je zvýšená hladina glykémie se všemi jejími neblahými následky.

celý článek zde