Ageismus jako hrozba sociální izolace ve stáří

Ageismus se stává po rasismu a sexismu hlavním tématem v diskusi o rovnosti práv a příležitostí. Čelíme tak nové výzvě Evropy. Stereotypizace a diskriminace jedinců kvůli jejich vyššímu věku nabývá řady forem a kdokoliv může být její obětí.

Negativní sebehodnocení starších osob zkracuje jejich naději na dožití. Ageismus má negativní dopady na individuální, rodinné a společenské rovině a brání inkluzi starších občanů do všech sfér života společnosti. Ageismus je manifestován širokým spektrem fenoménů jak na individuální, tak na institucionální úrovni. Patří sem stereotypy a mýty, otevřené opovržení a averze vůči starším lidem, vyhýbání se kontaktu, diskriminační praktiky v bydlení, zaměstnání a službách, kreslené vtipy o seniorech apod.

Negativní sebehodnocení starších osob zkracuje jejich naději na dožití. Ageismus má negativní dopady na individuální, rodinné a společenské rovině a brání inkluzi starších občanů do všech sfér života společnosti.

Někdy se ageismus stává účelnou metodou, jakou se společnost snaží setřást vlastní zodpovědnost vůči starším občanům. Jindy slouží jako osobní záměr chránící mladší jedince před přemýšlením o věcech, kterých se bojí (stárnutí, nemoc, smrt).
Příkladem ageismu je přesvědčení, že většina starších lidí je senilní, pocit, že stáří je nejhorším stadiem života či pevná hranice odchodu do důchodu bez ohledu na zdraví a schopnosti pracovníka. Extrémními polohami vztahu ke starším jsou pak gerontofobie a gerontofilie.

Věková diskriminace se prohlubuje

Za nejzávažnější způsob diskriminace v naší společnosti považuje polovina Čechů znevýhodňování podle věku (tab. 1). Z evropských států mají s diskriminací kvůli věku největší praktické zkušenosti právě Češi. Nadpoloviční většina se shoduje i v tom, že diskriminačního jednání v Česku přibývá.

Věková diskriminace vede seniory k tomu, že se snaží s přibývajícími roky bojovat oblékáním, stylem života či plastickými operacemi – za nemalých finančních nákladů.

Podceňování seniorů v Česku má několik důvodů. Vyplývá například z horší ekonomické situace této skupiny. V zemích, kde mají senioři lepší ekonomické podmínky, převládá spíše úcta a obdiv k jejich životním zkušenostem a znalostem. Cesta z podceňování vede proto i přes zvyšování životní úrovně starších občanů. Dokud bude stáří evokovat chudobu, bude pro seniory těžké své postavení změnit a vydobýt si více respektu ve společnosti. Starší lidé jsou občas manažery firem považováni za pomalé a neschopné přizpůsobit se změnám. Media je pak prezentují jako neschopné, přihlouplé a potížisty. K zápornému mediálnímu obrazu seniorů může přispívat i debata o penzích, ve které jsou senioři líčeni jako skupina odčerpávající společnosti peníze.

celý článek zde