Rehabilitace u pacientů s diabetes mellitus

Diabetes mellitus (DM), běžně nazývaný jako cukrovka, je chronické metabolické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou cukru v krvi, tzv. hyperglykemií. Podle nedostatku inzulinu, hormonu slinivky břišní, který je zodpovědný za snižování hladiny cukru v krvi, rozlišujeme dva základní druhy: DM I. typu a DM II. typu.

DM I. typu je způsobený absolutním nedostatkem inzulinu a vzniká většinou v důsledku autoimunitní destrukce buněk slinivky břišní. Tento typ onemocnění se může vyskytnout kdykoli během života, i když často se projevuje již v mládí. Mezi nejčastější projevy DM I. typu patří hyperglykémie, časté močení, zvýšený pocit žízně, svalová slabost, únava atd. Nemocný v rámci terapie musí užívat injekčně aplikovaný inzulin. DM I. typu se vyskytuje u cca 7 % všech diabetiků. V současné době se tento typ onemocnění dále dělí na několik dalších subtypů.

DM II. typu se obvykle vyskytuje ve vyšším věku a vzniká v důsledku relativního nedostatku inzulinu. Mezi hlavní příznaky patří únava, časté močení, snížená tělesná i duševní výkonnost apod., většinou méně výrazné než u DM I. typu. K diagnostice této formy onemocnění často dochází až při výskytu prvních komplikací. V rámci terapie se uplatňuje změna životního stylu, např. zavedení pohybové a sportovní aktivity, dieta. Dalším stupněm v léčbě jsou tablety (perorální antidiabetika), pokud ani perorální antidiabetika nesplní svůj účel, tak je diabetik II. typu převeden na inzulinovou terapii.

Mezi akutní komplikace DM patří hyperglykemické a hypoglykemické kóma, jedná se život ohrožující stavy.

Chronické komplikace způsobují poškození a ovlivnění funkce dalších tělesných systémů. Projevují se oční komplikace (diabetická retinopatie), ledvinné komplikace (diabetická nefropatie), nervové komplikace (neuropatie), cévní komplikace, kožní komplikace atd. Vlivem poškození cévního a nervového systému dochází k rozvoji tzv. diabetické nohy, cévní mozkové příhody, infarktu myokardu apod.

Fyzioterapie u pacientů s DM I. typu

Fyzická aktivita u pacientů s DM I. typu je nedílnou součástí komplexní léčby.  Slouží k udržení stabilní glykémie, úpravě dávek inzulinu, zlepšení kardiometabolické a psychické kondice. Při léčbě inzulinem je nutné kontrolovat hladinu glykémie před i po pohybové aktivitě, zejména je-li pohybová aktivita prováděna dlouhodobě, déle než hodinu nebo s neobvyklou intenzitou. S cvičební jednotkou začínáme nejdřív dvě hodiny po jídle či dvě hodiny po podání inzulinu. Inzulin by měl být aplikován do svalu, který nebude v dané pohybové aktivitě přetěžován. Pravidelná pohybová aktivita je u pacientů s DM I. typu doporučována alespoň čtyřikrát týdně v délce cca 40 minut. V rámci pohybové aktivity ve volném čase se doporučuje přirozená chůze, rychlá chůze s dynamickou prací horních končetin, plavání, cyklistika v rovinatém terénu apod. Naopak mezi nevhodné pohybové činnosti patří extrémní vytrvalostní výkony s trvalým překročením anaerobního prahu.

Během fyzioterapie využíváme převážně aerobní aktivity se zapojením více svalových skupin, které vedou k příznivým adaptačním změnám v kardiovaskulární a metabolické oblasti a zvyšují účinky inzulinu v kosterních svalech. Dále do pohybové léčby začleňujeme také anaerobní a silové prvky v rámci intervalového tréninku, který spočívá ve střídání krátké usilovné aktivity s pauzami nebo s aktivitou o nízké intenzitě. Zaměřujeme se na kvalitu provádění dané aktivity, udržujeme správnou tepovou frekvenci, monitorujeme krevní tlak a kontrolujeme dechový cyklus. Pacienty informujeme o možnostech pravidelné pohybové aktivity a o jejích rizicích v podobě hypo nebo hyperglykémie.

Fyzioterapie u pacientů s DM II. typu

V rámci systematické a trvalé edukace je zařazení pravidelné pohybové aktivity do každodenního života těchto nemocných stěžejní. Jde o pacienty, u kterých se navíc velmi často objevuje obezita, vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční apod.

Pro diabetiky II. typu je doporučená pohybová aktivita třikrát až čtyřikrát týdně, nejlépe denně, po dobu 30–60 minut.

Fyzioterapie zahrnuje aerobní cvičení o nízké až střední intenzitě, při kterém je více a lépe využíván tuk jako zdroj energie. Dochází k vzestupu dodávky kyslíku do pracujících svalů následkem zvýšeného srdečního výdeje, průtoku krve a větší svalovou aktivitou. Dle stavu pacienta lze do pohybové aktivity zařadit i silový trénink, jehož výhoda je ve významnějším nárůstu svalové hmoty a s tím i možnost snížené inzulinové rezistence a dále zlepšení glukózové tolerance.

Pravidelná pohybová aktivita je také důležitým prostředkem v prevenci rozvoje komplikací DM II. typu, může dokonce odstranit nutnost zahájení léčby pomocí inzulinu.

Fyzioterapie u nemocných s DM je indikovaná vždy individuálně po předchozím vyšetření lékařem, které se zaměřuje na zhodnocení stavu kardiovaskulárního systému a přítomnost pozdních komplikací diabetu. Přihlíží se k dosavadní pohybové aktivitě, vztahu nemocného k pohybu a k celkové spolupráci pacienta. Pro dosažení optimálního zdravotního efektu pohybové aktivity je určující intenzita a objem fyzické činnosti a určení její frekvence a trvání.

Zdroje:
Svačinová, H. Pohybová léčba a rehabilitace u diabetiků v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi 2007.
Vlček, J., Fialová, D et al. Klinická farmacie I. 2010.
Autoři:
Bc. Helena Nejedlá, Bc. Viktor Siegel
Fyziatricko-rehabilitační oddělení, Nemocnice Břeclav.

 

 

Odběr novinek

Přihlaste se k odběru novinek Moje lékárna:


Informace o zasílání novinek
S Vašimi osobními údaji pracujeme dle našich zásad zpracování osobních údajů.

Navíc ani korunu!

Podívejte se na naši novou TV reklamu