Akutní respirační onemocnění u dětí

Infekce respiračního systému postihují dýchací systém a způsobují problémy s dýcháním. Patří mezi četná onemocnění postihující všechny věkové kategorie. Většina těchto infekcí patří mezi běžné virózy a jejich průběh není závažný. Vyskytují se cyklicky během roku. Mechanismem přenosu bývá nejčastěji inhalace kapének obsahujících bakterie nebo viry infikovaného.

Rozdělení dýchacích cest

1. Horní cesty dýchací tvoří dutina nosní (cavum nasi) a nosohltan (nasopharynx). S nosní dutinou jsou spojeny vedlejší dutiny nosní (sinusy, sinus paranasales) a obklopují ji v čelní, čichové, klínové kosti a v horních čelistech. Jsou uzavřené, proto mohou být postižené zánětem.
2. Dolní cesty dýchací tvoří hrtan (larynx), průdušnice (trachea), průdušky (bronchy) a plíce (pulmones).

U pediatrických pacientů je vnitřní průměr dýchacích cest menší než u dospělých lidí. Jakýkoliv zánět nebo obstrukce u nich může způsobit vážné obtíže.

Původce nákazy

Etiologie původců nákazy je pestrá. Mezi epidemiologicky nejvýznamnější původce nákazy patří viry (např. v. parachřipky, RS viry, adenoviry, ECHO viry, koronaviry, rinoviry aj.) a bakterie (např. hemofily, streptokoky, stafylokoky aj.).

Diagnostika

Laboratorní – zahrnuje kultivační, sérologický nebo mikroskopický důkaz původce onemocnění.

Příznaky respiračního onemocnění

Jeden z hlavních symptomů akutních respiračních onemocnění je kašel, který trvá cca dva týdny. Kašel může být buď suchý, nebo s produkcí hlenu. K dalším příznakům patří bolest hlavy, rýma, teplota, bolest kloubů a svalů. Závažnými nálezy jsou klidová dušnost a dehydratace pacienta, při kterých je nutná nemocniční léčba.

Terapie

V dětském věku jsou respirační onemocnění velmi častá. Z infekcí horních dýchacích cest jsou to hlavně záněty vedlejších dutin nosních, záněty nosní sliznice a záněty nosohltanu. U těchto stavů je ve většině případů původcem virus. Není tedy nutná antibiotická léčba, ale léčba úlevová, která je zaměřená na potlačení hlavních příznaků.

Z respiračních onemocnění dolních dýchacích cest patří mezi nejčastější akutní zánět průdušnice a průdušek. Původci těchto onemocnění bývají i bakterie.

Terapie kašle se liší podle konkrétního stavu pacienta. Pro správnou funkci terapie je důležité rozeznat, zda se jedná o suchý dráždivý kašel, nebo vlhký kašel. Na terapii suchého dráždivého kašle se používají látky zvané antitusika. Vlhký kašel léčíme pomocí přípravků s expektoračním účinkem (podporujícím vykašlávání).

Na horečku používáme látky s antipyretickým účinkem. U malých dětí volíme obsahovou látku paracetamol (Panadol, Paralen) nebo ibuprofen (Ibalgin, Nurofen) ve formě čípků, sirupu nebo suspenze. Tyto látky mají zároveň analgetický účinek a volíme je tedy i na léčbu bolesti.

Na terapii ucpaného nosu volíme dekongescenty s účinnou látkou nebo hypertonický roztok s obsahem mořské soli.

Další látky používané v terapii

Cineol (Soledum) má protizánětlivý účinek a podporuje vykašlávání. Je určen pro dospělé a dospívající (od 12 let) k léčbě příznaků akutní bronchitidy (zánět průdušek) a běžného nachlazení. Vysušený extrakt z kořene rostliny Pelargonium sidoides (Kaloba) – léčivý přípravek se užívá k léčbě akutního zánětu průdušek, který nevyžaduje podávání antibiotik. Lze podávat dětem od 1 roku. Z vitamínů se používá vitamín C, D a z řad minerálů zinek, avšak vždy s ohledem na věk.

PharmDr. Patrícia Čečková