159

Návštěva Českého farmaceutického muzea v Kuksu

Po mnoha letech příprav se v jednom z křídel bývalého hospitálu Kuks podařila nevídaná věc – v roce 1996 se zde otevřelo České farmaceutické muzeum, svým zaměřením a rozsahem jediné muzeum svého druhu u nás.

Návštěva Českého farmaceutického muzea v Kuksu

Původní myšlenka hraběte Šporka
Na území dnešního Kuksu se na konci 17. století začaly stavět na levém břehu řeky Labe lázně, které v průběhu 18. století svou slávou předčily i dnes známější západočeské Karlovy Vary. Právě lázně, lázeňské domy, rezidence či zámek zakladatele hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738), které se nacházely na levém břehu řeky, měly symbolizovat pozemskou cestu životem a světské veselí. Pravý břeh, kde se nacházel hospitál, hřbitov či rodinná hrobka, pak symbolizoval stáří a připomínal, že smrt je stále nablízku a nevíme dne ani hodiny, kdy si pro nás kostlivec přijde.

Muzeum je situováno v severovýchodním křídle hospitálu, ve kterém se nachází původní lékárna Milosrdných bratří a kde byla dříve umístěna klášterní jídelna a další provozní místnosti hospitálu. Prohlídka expozice trvá přibližně 40 minut.

Výstavba hospitálu
Samotný hospitál s kostelem byl postaven v rozmezí dvanácti let mezi léty 1707 a 1719. Při svých cestách po Evropě hrabě František Antonín Špork poznal i světoznámého sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který pro hraběte na Kuksu vytvořil unikátní barokní sochy Ctností a Neřestí, jejichž kopie mohou návštěvníci obdivovat před samotným hospitálem. Originály jsou vystaveny v lapidáriu hospitálu Kuks. Barokní plastiky v areálu hospitálu a vesnice Kuks nebyly jediným zdejším počinem sochaře Brauna. Další sochy a reliéfy vytvořil např. nedaleko v tzv. Novém lese, dnes známém jako Betlém.

Život v hospitálu
V hospitálu se o zdejší chovance (špitálníky) starali členové Řádu milosrdných bratří. Řád byl založen v roce 1537 svatým Janem z Boha ve španělské Granadě. Do východočeského Kuksu se pak dostali v roce 1743 a setrvali zde až do roku 1938, kdy byli vyhnáni přicházející německou armádou, protože obec Kuks se nachází v oblasti bývalých Sudet. Špitálníci, kterými byli chudí nemajetní muži a vysloužilí vojáci, museli vykonávat v hospitálu a v jeho okolí lehčí práce a na oplátku dostávali ošacení, stravu a byla jim poskytovaná zdravotní péče.

Prohlídka Českého farmaceutického muzea
České farmaceutické muzeum je situováno v severovýchodním křídle hospitálu, ve kterém se nachází původní lékárna Milosrdných bratří a kde byla dříve umístěna klášterní jídelna (refektář) a další provozní místnosti hospitálu. Prohlídka stálé expozice Kouzlo apatyky (Historie lékáren) trvá přibližně 40 minut. Návštěvníci musí vystoupat krátkým schodištěm ke vstupu do severovýchodního křídla a projít tzv. předsíní barokní lékárny, aby mohli obdivovat krásy oficíny lékárny U Granátového jablka, která představuje jeden z nejstarších dochovaných lékárenských interiérů v českých zemích. V roce 1743 přichází na hospitál prvních několik málo členů řádu z pražského konventu, mezi nimi i lékárník Theodosius Hüder, pod jehož vedením byla spolu se zahájením provozu hospitálu otevřena také kukská lékárna. Ta, stejně jako ostatní lékárny barokního období, vypadala jinak než lékárny 21. století. Pacienti po vstupu do oficíny přicházeli k lékárenskému pracovnímu stolu – táře, kde lékárník před jejich zraky léky zhotovoval. Kdo přinesl suroviny, nemusel z vůle hraběte Šporka platit a měl léky zdarma. Po obvodu oficíny se nacházely lékárenské skříně, tzv. repositora. V policích byly vyrovnány stojatky, tedy lékárenské nádoby na uchovávání léčiv různého původu a konzistence, které byly vytvořeny z rozmanitých materiálů od dřeva až po sklo nebo porcelán. V zásuvkových podstavách pak byly uskladněny zejména sušené části léčivých rostlin (natě, listy, kůry, kořeny, květy, plody aj.) a čajové směsi. Řada léčiv, která se tehdy používala, by v dnešní době určitě neprošla klinickým testováním. Jednalo se např. o bobří zuby, prášek z lidské lebky anebo kůstky z jeleního srdce.

Po prohlídce barokní lékárny návštěvníci přechází do bývalého refektáře, kde jsou instalovány interiéry lékáren z 19.–20. století. Tou první je lékárna U Zlatého lva z Malé Strany v Praze, kterou nechal zde vystaveným nábytkem v biedermeierovsko-klasicistním stylu vybavit její majitel Vincenc Dittrich roku 1821. Zde si své léky vyzvedával i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, což dokládá kopie receptu vystavená na lékárenské táře. Druhá lékárna pak pochází ze středočeského Berouna, nábytek byl ve 30. letech vytvořen v duchu prvorepublikového funkcionalismu. Je zde již patrný posun ve vývoji lékáren: v Nové lékárně se nachází dvě lékárenské táry, na jedné lékárník připravoval podle receptu a na druhé expedient vydával zhotovené i hromadně vyráběné léčivé přípravky. Návštěvníkům jsou zde k dispozici třenky s těrkami a kostkový cukr, aby si sami mohli vyzkoušet jednu z farmaceutických výrobních operací – rozdrobňování léčiv. Zbytek místností vyplňují výrobní zařízení jako strojek na plnění tub, skleněný perkolátor anebo destilační přístroj. Do poloviny 20. století byla hlavní činností lékárníka činnost výrobní, až poté se do popředí dostává činnost poradenská, informační a dispenzační.

Další místnost představuje tzv. materiálku (lékárenský sklad). Dnešní terapii již dominují léčiva chemická, dříve však převažovala léčiva rostlinná (fytofarmaka) a živočišná (zoofarmaka), případně léčiva minerálního původu. V materiálce je část expozice věnována právě fytofarmakům, jimiž převážně se zabývá věda farmakognozie, která stále oprávněně patří k profilovým předmětům vysokoškolského farmaceutického studia. Návštěvníkům však zřejmě zajímavější přijdou vystavená zoofarmaka, z dnešního pohledu kuriózní, v minulosti však běžně používaná léčiva. Za zmínku stojí prášek z lebky oběšence, kterým se léčila epilepsie nebo bolesti hlavy. Sušení švábi se používali proti křečím zažívacího ústrojí a svinky proti vodnatelnosti. Žádné z těchto léčiv však nemá prokázaný účinek. Naopak španělské mušky, používané dříve jako afrodiziakum nebo zevně jako derivans (léčivo zvyšující prokrvení), jsou dokonce jedovaté. Vápenaté konkrementy z žaludku raka říčního (tzv. račí oka) byly součástí léků proti širokému spektru nemocí (návaly úzkosti, bušení srdce, onemocnění kostí aj.). V lidovém léčitelství se vcelku vkládaly do očí – měly pomoci vyplavit cizí těleso spadlé do oka. Předchůdcem dnešních hydrogelových náplastí byla vyzina, část plynových měchýřů jeseterovité ryby vyzy. Nejvzácnějším a v dřívějších dobách často nedostupným artiklem byl prášek z pravé egyptské mumie. Pro svůj obsah pryskyřic se využíval pro přípravu zázračných léků, v českých zemích často pravá egyptská mumie dostupná nebyla, a tak byla v praxi falšována ostatky českých nebožtíků. Při východu z místnosti se pak nachází předchůdkyně dnešního nepřenosného kovového trezoru, dřevěná skříň na uchovávání velmi silně účinných léčiv, tzv. venen. Speciální označení stojatek bílým nápisem na černém štítku, vyznačené maximální dávky a zátka ve tvaru kříže měly farmaceuta upozornit, že pracuje s nebezpečnou látkou.

Návštěva Českého farmaceutického muzea v Kuksu

Po průchodu tzv. sloupovou místností, kde průvodce klade důraz na popis dalších farmaceutických odvětví (farmaceutický výzkum, kontrola, školství, velkodistribuce, velkovýroba) se dostáváme do poslední místností, která se zabývá lékárenstvím 2. poloviny 20. století. Po druhé světové válce byly lékárny zestátněny a na začátku 50. let začleněny do n. p. Medika, později pak do tehdejších ústavů národního zdraví, sdružujících všechna zdravotnická zařízení v daném městě, okrese či kraji. Z lékárenských oficín postupně zmizely krásné stojatky a typická repositoria a byly nahrazeny typizovaným stavebnicovým nábytkem, jehož police a zásuvky zaplnily hromadně vyráběné léčivé přípravky. Stejným nábytkem byly vybavovány i ostatní místnosti lékáren. Lékárenská výroba léků nezanikla, ale z hygienických důvodů se přesunula do zvláštní místnosti – přípravny léků. Z vystaveného nábytku tohoto období zaujme tzv. dispenzační box pro výdej léků na recept, tedy speciální sestava skříněk na kruhovém půdorysu obklopující sedícího lékárníka. Ten měl většinu předepisovaných léků pohodlně na dosah ruky a ušetřený čas mohl věnovat vysvětlení, jak je má pacient správně užívat a odpovídání na dotazy. Vystavený box pochází z lékárny v Dobrušce, kde byl v provozu až do 90. let minulého století. V jiném provedení byl koncept dispenzačního boxu poprvé využit v roce 1963 v lékárně v moravském Přerově.

V poslední místnosti je rovněž umístěna tára vybavená výrobními pomůckami. Zde si nejen mladší návštěvníci mohou sami vyzkoušet výrobu některých lékových forem – pilulek, tablet a čípků.

Druhá stálá expozice Z apatyky do fabriky (historie výroby léků) představuje vývoj zejména tovární výroby léků do 2. poloviny 20. století. Nejen zájemci o techniku a strojírenství mohou obdivovat drobné výrobní pomůcky a zejména tovární stroje na výrobu různých lékových forem – tabletovací lisy, trojválce a míchačky na masti, plničky ampulí a další. Tato expozice je bez průvodce a návštěvníci v ní mohou strávit libovolné množství času.

České farmaceutické muzeum také pořádá oblíbené venkovní akce:

ZAHRADNICKÉ TRHY
(24.–26. 4. 2020)

VÁNOČNÍ TRHY
(14.–15. 11. 2020
a 21.– 22. 11. 2020).

Aktuality v Mojí lékárně

3. 3. 2020

Měření stáří cév

2. 2. 2020

TV reklama

Doporučujeme

B17 APRICARC s meruňkovým...

Rakytník a reishi podporují přirozenou...

Vibovit DINO 50 želé...

VibovitDINO obsahující vitamíny a minerály je...

Moje lékárna - Hroznový...

Doplněk stravy – pastilky z hroznového cukru s...

Moje lékárna - Cerutin,...

Přispívá k normální tvorbě kolagenu pro...

 

 

Odběr novinek

Přihlaste se k odběru novinek Moje lékárna:


Informace o zasílání novinek
S Vašimi osobními údaji pracujeme dle našich zásad zpracování osobních údajů.

Navíc ani korunu!

Moje stáří - Stáří je výsada, ne nemoc

 

Podívejte se na naši novou TV reklamu