Nepostradatelný hořčík

Hořčík je lehký, středně tvrdý, stříbrolesklý kov. Tvoří cca 1,9–2,5 % zemské kůry, čímž se řadí na 6. místo podle výskytu prvků. Hořčík je přítomný ve všech zelených rostlinách, kde je součástí chlorofylu (zelený pigment v rostlinách, sinicích a řasách), u živočichů jde o významný biogenní prvek (prvky důležité pro život, tzv. životatvorné).

Objev hořčíku je datován na počátek 19. stolení (1808), jeho přítomnost v lidském těle byla potvrzena v r. 1850, nezbytnost pro život v r. 1920, nedostatek u člověka byl popsán v r. 1956 a v r. 1969 byl zjištěn význam pro mobilizaci vápníku z kostí a význam ledvin pro regulaci hořčíku v těle.

Obsah hořčíku v lidském těle (u dospělé osoby vážící 70 kg) je 25–30 g, přičemž 60–70 % populace má hořčíkový deficit, zejména pokud jde o obsah hořčíku v buňkách.

Vstřebávání hořčíku začíná přibližně 1 hodinu po příjmu ústy, a to po dobu 2–8 hodin, pak prudce klesá. Vstřebávání probíhá v tenkém střevě.

Vstřebávání usnadňuje vápník, vitamin D, vitamin B6 a proteiny.
Vstřebávání snižuje vyšší příjem fosfátů, např. coca-cola, vyšší příjem zinku. Pokud tedy potřebujeme zinek, jehož je v populaci rovněž málo, měli bychom ho brát v jiný čas než hořčík.

Míra vstřebávání dodaného hořčíku ve střevě je závislá na množství podaného hořčíku. V případě, že do tenkého střeva dostaneme 300 mg a více, pak se vstřebá cca jen 20 až 55 % dodaného hořčíku. V případě, že do tenkého střeva dojde méně než 300 mg, pak se ho může vstřebat až 75 % z dodané dávky.

Co způsobuje nedostatek hořčíku v těle?

• Deficit (mírně až středně snížená hladina hořčíku v těle) – těhotenství, ztráta potem (např. při vysokých teplotách, alkoholismu), projímadla, chronické průjmy, širokospektrá antibiotika (tetracykliny), kyselina lipoová a pooperační stavy. Dalším významným faktorem jsou ztráty hořčíku „přes ledvinu“, které jsou způsobeny léčbou diuretiky, estrogeny, kortikoidy, ACE inhibitory a dalšími. Dále se deficit vyskytuje v případě onemocnění cukrovkou, u stavu po transplantaci ledvin a u onkologicky nemocných.
• Hypomagnezémie (výrazně snížená hladina hořčíku v těle způsobená takzvaným přerozdělením v rámci organismu v důsledku akutního stavu) – infarkt myokardu, popáleniny, sepse, akutní zánět slinivky břišní, terapie inzulinem u cukrovkářů, závažná poranění (trauma) a vysoké objemy transfuze.

Co se nám může stát, když máme málo hořčíku?

Hrozí například některé srdeční arytmie, hypertenze (vysoký krevní tlak), onemocnění kardiovaskulárního systému, poškození ledvin a jater, deficit nutrientů včetně vitaminu K, vitaminu B1, vápníku a draslíku, syndrom neklidných nohou, poruchy chování a časté změny nálad, nespavost, problémy s usínáním, osteoporóza, vracející se bakteriální nebo mykotické infekce z důvodu malého množství oxidu dusnatého a snížené efektivnosti imunitního systému, svalová slabost a křeče.

Kdo by neměl brát hořčík?

Pacienti na dialýze.

Kde můžeme hořčík získat?

• Přirozenými zdroji hořčíku jsou banány, mandle, ořechy, tmavá listová zelenina, obilí, celozrnné pečivo, ale i čokoláda.
• U doplňků stravy, kterými chceme doplnit hodnoty hořčíku v krvi, je důležitá použitá sloučenina. Jsou totiž sloučeniny hořčíku, jako například oxid hořečnatý, hydroxid hořečnatý a uhličitan hořečnatý, jejichž biologická dostupnost pro náš organismus je v řádech 3–5 %. Pokud je tedy váš doplněk stravy používá, pak si vezměte, že ze 100 miligramů máte biologicky dostupných pouhých 2–5 miligramů, u produktu s 375 mg pak 11,25 miligramů, což je velmi málo. Oproti tomu jsou sloučeniny hořčíku zvané organické soli, jejichž biologická dostupnost je mezi 32–43 %, a tudíž na každých 100 miligramů máte biologicky dostupných 32–43 miligramů hořčíku. Zde patří citrát hořečnatý a laktát hořečnatý.

Ideální hodnota příjmu hořčíku

• Individuálně dle pohlaví, věku, fyzické zátěže a stavu, viz tabulka.
• Referenční hodnota příjmu (RHP) udává množství 375 miligramů na den.

Ideální dávkování pro osoby se středním deficitem hořčíku, tj. 60–70 % populace, je tedy dávkování 2krát denně, tj. ráno a večer, kdy se nepřekrývá doba vstřebávání v délce 2–8 hodin. Deficit se pak nahrazuje cca 3 měsíce, než se hořčík dostane až do buněk.