Jak polapit slunce

Průvodce po Provenci a jejích vínech v 982 slovech

Bohužel většina lidstva něco takového říci nemůže a obzvláště nám Středoevropanům se o podobném štěstí může jen zdát. Možná se ptáte, proč by po nějakém kousku země kdesi na jihu Francie měl toužit člověk zhýčkaný mlékem a strdím? Věřte, že důvodů je nespočet a kdo se tam vydá, potvrdí, že nelze než rezignovat a kráse Provence podlehnout.

Klasický obrázek vykresluje Provence jako zemi provoněnou levandulí, na úpatí hor osetou romantickými vesničkami s uzounkými stinnými uličkami, které poskytují úkryt před všudypřítomným sluncem. K tomu antické památky, omamující cvrkot cikád a záplava barev, které přitahují další a další generace malířů.

To vše tady opravdu je, ale kdo se do Provence podívá sám, zjistí, že tento popis je jen stínem skutečnosti, pouhou snahou o sdělení nesdělitelného. Hlavním tématem tohoto článku je sice víno, ale přesto bych rád nejdříve namátkou nabídl alespoň pár dalších důvodů, proč se do Provence podívat.

Důvod první – Provence cyklistická

V Provenci se nachází Mekka cyklistů, hora Mont Ventoux (česky třeba Větrná hůrka). Do dějin cyklistiky se zapsala v roce 1967, kdy slavný cyklista Tom Simpson zemřel v průběhu Tour de France na jejím vrcholu na srdeční selhání v důsledku kombinace dehydratace, alkoholu, amfetaminu a obrovské snahy bojovat o vítezství až do hořkého konce. Výstup na tuto horu se následně stal velice lákavým pro mnoho cyklistických nadšenců, kteří nedokáží odolat perspektivě 22 kilometrů nepřetržitého stoupání s převýšením 1 617 metrů a s průměrným sklonem 7,4 %.

Důvod druhý – Provence turistická

K Provenci patří i krásné moře, a tak není divu, že francouzská Riviéra neboli Azurové pobřeží sem každý rok láká obrovské množství turistů. Naneštěstí se turisté nacházejí prakticky všude, rozptylují se i do vnitrozemí a v červenci i srpnu si lze tedy v Provenci užít hlavně nekonečné fronty automobilů na pobřežních silnicích, zaplněná městská parkoviště a děsivé množství lidí i v těch nejužších uličkách nejzapadlejších vesnic.

Důvod třetí – Provence gastronomická

Bylinky, olivy, rajčata, ančovičky, zelenina, česnek, ryby, lanýže, plody moře – to vše tvoří páteř provensálské kuchyně, nabízející jak lehká jídla pro letní dny, tak i vydatné pokrmy, které zahřejí a zasytí během zimy. Z prvních zmiňme alespoň salát Niçoise, z druhých pak daube de boeuf – hovězí naložené a dušené ve víně s bylinkami a sušenou pomerančovou kůrou. A rozhodně je potřeba vyzkoušet levandulovou zmrzlinu, hned po prvním setkání si ji buď zamilujete, nebo znechutíte navždy.

Důvod čtvrtý – Provence léčivá

Provence je místem, které prostě nepřeje stresu. Čas jako by zde ubral na svém věčném spěchu a kombinace slunce, vůní a krásy krajiny rozpouští všechny bolesti a bolístky těla i duše.

Stačí se třeba jen posadit na lavičku ve stínu platanů a zaposlouchat se do zvuků zurčící vody z blízké fontány. Co bylo včera, co bude zítra – to vše rázem přestává být důležité. Čas se zpomaluje, všechny starosti zůstávají zapomenuty kdesi daleko v té do sebe zahleděné malé zemi pod Řípem a vy získáváte pocit naprosté harmonie a splynutí s okolím. Život najednou plyne jinak, pomaleji, plněji…

A teď konečně – Provence vinná

Jedinou kaňkou na obrázku Provence je vzdálenost – tedy vzdálenost od ČR. Jak si alespoň kousek Provence odvézt a užít i doma? Jistě poslouží vzpomínky, fotografie, vůně sušených kvítků levandule, ubrus s obrázky oliv a cikád či chuť pokrmů připravovaných s provensálskými bylinkami. Nejlepší variantou však může být láhev dobrého místního vína, o které v Provenci rozhodně není nouze. Jen si vybrat to pravé.

Francouzi ovšem pro nezasvěcené ten výběr trochu ztížili – klasické víno z Provence totiž nepochopitelně nepochází z vinařské oblasti Côtes de Provence, jak by naivní Čech mohl předpokládat. Pro vína z té „nejpravější“ Provence je třeba sáhnout do oblasti Côtes du Rhône, respektive do její jižní části. Pěstují se zde zejména červená vína s typickým kořenitým a hřejivým charakterem. Převažují odrůdy Grenache noir, Syrah a Mourvèdre a obzvláště v zimě se při nich krásně vzpomíná na letní dny plné slunce a zasněné pohody.

Základní vína se označují jako Côtes du Rhône, výše v hierarchii stojí vína Côtes du Rhône Villages a ještě výše pak vína, která si vedle názvu Côtes du Rhône Villages mohou uvést jméno konkrétní obce. Lze mezi nimi často nalézt malé vinařské poklady za velice příznivou cenu.

Ovšem pozor, další komplikace – u vín na samém vrcholu kvalitativní (a cenové) pyramidy v Provenci nejen že není zmínka o Provenci, ale ani o řece Rhôně, nazývají se zkrátka pouze po vesnici, na jejímž katastru se vinice nacházejí. Těchto špičkových oblastí, tzv. Cru, je v jižní Rhôně osm – Beaumes de Venise, Châteauneuf-du-Pape, Gigondas, Lirac, Rasteau, Tavel, Vacqueyras a Vinsobres.

Za nejlepší jsou považována vína Châteauneuf-du-Pape, Gigondas a Vacqueyras. Jsou koncentrovaná, často vhodná k uložení na deset i více let. Je zajímavé, že maximální povolený výnos v každé z těchto tří oblastí je 36 hl/hektar, platí tedy podstatně přísnější pravidla než u nejslavnějších oblastí v Bordeaux (např. Pauillac povoluje až 47 hl/hektar, Saint Emillion Grand Cru 40 hl/hektar).

Jednoznačně nejproslulejší víno jižní Rhôny je Châteauneuf-du-Pape. S 2 800 hodinami slunečního svitu ročně se jedná o nejsušší region oblasti, typická je písčito-jílovitá půda s velkým množstvím kulatých oblázků. Sluneční teplo je oblázky akumulováno a v noci pak postupně uvolňováno. Tradičně je povoleno pro červené víno Châteauneuf-du-Pape používat až 13 vinných odrůd. Ovšem s proslulostí jde ruku v ruce i cena, kdy opravdu dobré Châteauneuf-du-Pape zřídkakdy pořídíte za méně než tisícikorunu. Hledači ideálního poměru cena/kvalita se tedy rádi poohlédnou po vybraných vínech z dalších Cru oblastí – zejména Gigondas a Vacqueyras.

Co napsat na závěr? Pochopitelně je třeba opět zdůraznit, že nejlepší způsob poznání Provence je zažít ji na vlastní kůži. Pokud si přitom najdete čas i na ochutnávání vín – narazit na vinařství nabízející možnost ochutnávky zdarma není žádný problém – nebudete rozhodně litovat. A pokud k tomu navíc ještě zkusíte výše zmíněné posezení ve stínu platanů se zurčící fontánou poblíž, jste na nejlepší cestě stát se vyrovnanějším a spokojenějším člověkem. Už víte, kam vyrazit v létě?