Interview s badmintonistou Petrem Koukalem

Badmintonista Koukal: Chlapské zdraví se stává společenským tématem.

Nejznámější český hráč badmintonu Petr Koukal (30) ve svých letech vyzkoušel, co málokdo. Stal se českým vlajkonošem pod olympijskými kruhy, přispěl k popularizaci badmintonu v Česku a úspěšně bojoval s rakovinou varlat. Aby k důležitému tématu prevence před rakovinou přitáhl pozornost, snaží se zábavnou i seriózní formou o zaujetí co největšího počtu lidí.

Petr Koukal je rodák ze středočeských Hořovic a v současnosti nejznámější český badmintonový hráč. Od roku 2007 nenašel ve finále MČR přemožitele, pouze v roce 2012 na zlatou příčku nedosáhl. Založil Nadační fond Petra Koukala a v rámci projektu STK pro chlapy se snaží změnit myšlení a chování mužů. Jeho přítelkyní je populární česká biatlonistka Gabriela Soukalová.

Loni v říjnu jste se svou partnerkou Gabrielou Soukalovou natočili hudební klip, abyste obrátili pozornost veřejnosti k tématu rakoviny. Už předtím jste stejné téma akcentovali sérií fotografií. Jak toto vaše nesportovní snažení hodnotíte zpětně?

Díky určité „provokaci” a dobrému načasování si oba projekty získaly velkou pozornost médií a velmi zásadně upozornily na problematiku, kterou se snaží projekt STK PRO CHLAPY komunikovat a měnit přístup společnosti k ní. Obdrželi jsme stovky pozitivních ohlasů, děkovných e-mailů od partnerek chlapů, kteří by jinak na preventivní prohlídku nikdy nešli.
A přišly také dva e-maily, kde chlapi děkují, že jsme jim zachránili život, protože při prohlídce jim lékaři zjistili tak zásadní zdravotní problém, že kdyby přišli o pár měsíců později, nemuseli již přežít.

Moto vašeho snažení jste vystihl takto: „Až se chlapi začnou starat o své zdraví jako o auta, budeme mít vyhráno!“ Zlepšuje se podle vás mezi muži povědomí o rakovině varlat?

Naším cílem není upozorňovat pouze na rakovinu varlat, ale na chlapské zdraví jako celek. Samozřejmě vnímáme, že urologické problémy jsou ty nejcitlivější a nejvíce chlapy ohrožují na životě, a to kvůli studu a společenskému tabu tohoto tématu. Cítím ale, že už jen díky medializaci mého příběhu s rakovinou varlat se podařilo změnit přístup mnoha chlapů ke svému tělu. Navíc v posledních dvou letech se díky práci Nadačního fondu Petra Koukala a projektu STK PRO CHLAPY daří z chlapského zdraví dělat společenské téma, což je naším hlavním cílem.

Nabádáte lidi k tomu, aby více dbali na prevenci proti rakovině a nic nepodcenili. Vy jste nemoc také prodělal. Co vás přimělo k návštěvě doktora?

Nátlak mojí kamarádky – praktické lékařky. Nebýt jí, nikdy bych si k urologovi na preventivní prohlídku nezašel, protože jsem netušil, že se mě nějaké nádorové onemocnění může vůbec týkat. Naivně jsem si myslel, že takováto onemocnění postihují pouze staré chlapy. Pravda je ale taková, že například právě rakovina varlat má největší výskyt ve věkové skupině 18–35 let.

Po psychické stránce vás nemoc nezlomila. V jednu chvíli vás dokonce viděl celý svět, a to když jste se stal vlajkonošem české výpravy na LOH v Londýně. Jaké jste měl tehdy pocity?

Samozřejmě to byl naprosto jedinečný a nezapomenutelný zážitek, na který budu vzpomínat už navždy. Byla to odměna za to, že jsem se při náročné léčbě nevzdal a po absolvování nepříjemných chemoterapií jsem velmi tvrdě bojoval, abych se navzdory názorům lékařů dokázal vrátit zpátky do vrcholového sportu. Měl jsem také radost, že se díky olympijské roli vlajkonoše stal můj příběh známým nejen v ČR, ale měl jsem díky tomu podstatně větší možnost rozvíjet své aktivity směrem k medializaci důležitosti prevence mužského zdraví.

Váš osudový sport – badminton – je na programu olympijských her už čtvrt století. Změnilo se jeho postavení ve světě?

Velmi zásadně. Pamatuji si, že v mých mezinárodních začátcích byl badminton v mnoha zemích velmi okrajovým sportem a kromě asijského kontinentu navštěvovalo turnaje velmi málo diváků. Dnes se i v některých evropských zemích hraje před mnohatisícovými návštěvami, především v Dánsku, Německu, Anglii či Francii. Ale například i na nedávno skončeném MČR v Karviné přišlo na finálové zápasy fandit téměř 800 diváků.

Zdá se, že Češi jsou přímo nadšenci badmintonu. V posledních letech vznikají amatérské ligy prakticky v každém větším městě. Myslíte si, že na tom máte také podíl?

Věřím, že částečně snad ano. Vždy jsem se snažil badminton propagovat, vlastně to byla už od mých raných začátků velká motivace. Pamatuji si, jak si ze mě na základní škole dělali spolužáci legraci, že hraji právě badminton. Někteří si mysleli, že to snad ani není sport. Ještě před OH v Pekingu v roce 2008 bylo postavení badmintonu ve společnosti velmi okrajové. Věřím, že právě účast českého hráče na olympiádě změnila vnímání tohoto sportu a výrazně mu pomohla. Od té doby už to je to každý rok jen lepší.

Je badminton lukrativní sport?

V ČR rozhodně není. V některých evropských zemích ano, v Asii jsou nejlepší hráči národními hrdiny a jsou zajištěni na celý život. Prize money na turnajích jsou ale pouze ve zlomcích v porovnání s tenisem nebo jinými populárními sporty, a proto já osobně jsem byl celou kariéru závislý především na pomoci sponzorů, díky kterým mám možnost cestovat na turnaje po celém světě a profesionálně se připravovat. Dřívě mě velmi mrzelo, že nemám takové možnosti přípravy jako jiní hráči, ale dnes jsem za to vlastně rád. Často to byla obrovská motivace a zároveň taky obrovská škola života, člověk se o sebe musí naučit postarat, což se jistě po skončení profesionální kariéry bude hodit.

Vaší přítelkyní je aktuálně vedoucí žena světového poháru v biatlonu Gabriela Soukalová. Určitě každého napadá otázka, kolik dní ze sezóny vlastně trávíte spolu?

Tomu by snad nikdo ani nevěřil. Je to opravdu náročné. Někdy nám to vyjde tak zle, že se třeba potkáme jen na pár hodin v měsíci a třeba jen někde na letišti. Není to vůbec jednoduché, ale o to víc si potom vážíme společného času a náležitě si ho užíváme.