Interview s operním pěvcem Štefanem Margitou

Štefan Margita: Už mám všechny dárky nakoupené

Slovenský tenorista žijící v Praze letos o prázdninách oslavil šedesát let. Už nyní ví, co ho čeká v roce 2020, jelikož jako správný operní zpěvák má diář téměř plný. Kde a jak tráví volné dny, pokud se mu naskytnou? Jak se těší na Vánoce a co přináší jeho nová vánoční deska X MAS? Nejen o tom jsme si povídali se Štefanem Margitou pro náš magazín.

Medailonek

Slovenský operní pěvec Štefan Margita patří ke světově uznávaným tenoristům. Působí převážně v zahraničí, vystupoval v nejslavnějších operních domech, jako jsou milánská La Scala, londýnská Covent Garden a newyorská Metropolitní opera. Loni se Margita po deseti letech vrátil také na prkna Národního divadla v Praze, kde se představil v Janáčkově opeře Z mrtvého domu.

Pěvec je rodákem z Košic (1956), studoval na tamní konzervatoři. V letech 1983 až 1986 působil v operní scéně v Košicích. V roce 1986 zvítězil na festivalu Pražské jaro a v srpnu téhož roku získal angažmá v opeře pražského Národního divadla. V té době (1987 až 1991) byl Margita současně sólistou vídeňské Volksoper. V roce 1992 pak přešel do stálého angažmá ve Státní opeře Praha (1992 až 1994). V roce 1992 se oženil se zpěvačkou Hanou Zagorovou. Před lety spolu v televizi uváděli zábavný pořad Hogo Fogo. Margita se nebrání „výletům“ do jiných hudebních vod. Dokladem toho je například úspěšné album na pomezí žánrů s názvem Melancholie (2013) oceněné platinovou deskou. V roce 2014 pěvec představil rozšířené vydání knihy Michaely Zindelové s názvem Bez omezení, v níž se ohlíží za svým životem. A v neposlední řadě na podzim tohoto roku vydal vánoční desku X MAS.

---

Nikdy mě nepřestane udivovat, s jakým předstihem operní zpěváci plánují svá vystoupení. Nemáte v tom občas chaos, když žijete tak napřed?

Operní zpěvák, který si otevře diář a nemá ho zaplněný alespoň na dva roky dopředu, rozhodně znervózní. Má problém, který se mu jen těžko podaří vyřešit, protože dobrá angažmá už získá jen velmi těžko. Operní domy plánují až pět let dopředu, a tím pádem jsou role v jimi chystaných operách již obsazené. Vybírají si na základě předešlých vystoupení. Svou roli pochopitelně hraje to, jak jste se líbil publiku, jaké kritiky o vás vyšly. Letos se mi v Chicagu dařilo tak skvěle, že vyšlo mnoho skvělých kritik, že jsem to v takové míře snad ještě nezažil. Tak to prostě je, v tomhle případě musí jít falešná skromnost stranou. Pokud jste měl tedy úspěch, nabídne vám divadlo další spolupráci. Na tenhle systém práce jsem si rychle zvykl, nic jiného mi ani nezbývalo. Ale v povaze to nemám a v soukromí se tak žít nedá. To se spíš stane, že jednoho krásného večera s Hankou zjistíme, že máme před sebou oba dva tři dny volna. Tak se sbalíme a hned ráno odletíme do Španělska, kde máme v Malaze byt.

Jaký nejvzdálenější termín máte naplánovaný?

Už teď vím, že v roce 2018 budu zpívat v Londýně, San Franciscu, Bruselu a Lyonu. A v roce 2020 se vrátím po čtyřech letech do Chicaga s rolí boha Logeho ve Wagnerově opeře Zlato Rýna a v Metropolitní opeře v New Yorku si zazpívám roli Tichona Ivanyče Kabanova v Janáčkově opeře Káťa Kabanová.

Blíží se Vánoce, jak budete trávit vánoční svátky?

Jsem velkým milovníkem Vánoc. Už od poloviny listopadu máme doma nazdobený jeden, někdy i dva stromky. Přiznávám, že chvilku trvalo, než si na to Hanka zvykla. Dělám i celkovou venkovní výzdobu, hlavně na terásce. A je zvláštní sledovat, když máme s Hankou hezkou náladu a ty stromečky rozsvítíme, jak se k nám začnou hned přidávat sousedi. Loni jsem se vrátil z ciziny až začátkem prosince a jeden soused mi řekl: „Co se děje? Je u vás všechno v pořádku? Letos máte nějaké zpoždění!“ Co se dalo dělat, výjimečně mě předběhl. Vánoce pro mne ale končí už 25. prosince, kdy jsou rozbalené všechny dárky. V tu chvíli je pro mne kouzlo vánoc pryč.

Když žijete tak dopředu v profesním životě, jak jste na tom v osobním životě? Máte už nakoupené dárky na Vánoce svým nejbližším?

Lidé narození ve znamení Lva, a to já jsem, strašně rádi rozdávají dárky. A to je i můj případ. Tím, že jsem byl letos od konce srpna takřka do konce října v Chicagu, tak mám všechny vánoční dárky nakoupené.

Vaše nová deska X MAS míří také do zimy, jelikož je vánoční. Zkuste ji našim čtenářům trochu přiblížit.

Album obsahuje do sváteční nálady naladěných dvanáct písní, které jsem vybral spolu s dramaturgem tohoto alba Honzou Adamem. Jsou mezi nimi i pečlivě zvolené duety s ve světě stále žádanějším basbarytonistou Adamem Plachetkou a sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Zatímco Adam Plachetka se mnou nazpíval ve španělštině píseň El Nacimiento z kantáty Argentinské Vánoce, sólově se na mém vánočním albu představuje v hymnickém chvalozpěvu O Holy Night a v písni Mary´s Boy Child proslavené skupinou Boney M. Plachetkova manželka Kateřina Kněžíková pak dostala příležitost zazářit v Mozartově Laudete dominum a ve dvou duetech se mnou. Jednak v jedné z nejkrásnějších árií, kterou dala světu církevní hudba, ve skvostné kantiléně plné klidu a míru Panis Angelicus. Podruhé pak v americké písni One God známé z podání Johnnyho Mathise a Barbry Streisand. Poselství této písně je srozumitelné lidem nejrůznějších náboženství a všechny beze zbytku oslovuje. Martin Chodúr napsal k této písni pro nás český text Jeden Bůh, který je zcela věrný originálu. Tímhle albem jsem si splnil životní sen. Konečně jsem nazpíval nejkrásnější vánoční písně a koledy. Když se do nich zaposloucháte, zjistíte, že jsou spjaty s příběhy plnými lásky a naděje, které potřebujeme nejen o Vánocích. Moc bych si přál, aby posluchače okouzlilo nápadité aranžmá nejslavnější vánoční písně všech dob Tiché noci, Schubertova nadpozemsky krásná modlitba Ave Maria, slavná Brahmsova Ukolébavka, středověká koleda portugalského původu Adeste fideles pastores nebo Mascagniho Intermezzo z opery Sedlák kavalír. Mojí srdeční záležitostí je pak II. věta Adagio z Aranjueského koncertu španělského skladatele Joaquina Rodriga, který do vážné hudby prosadil jako sólový nástroj kytaru.

Zpíváte v mnoha jazycích, mimo jiné i na téhle desce, kolik jich skutečně umíte?

Umím německy, španělsky, anglicky a italsky. Trochu maďarsky a rusky. Francouzsky neumím, a přesto jsem ve francouzštině mnohokrát zpíval. Byla to ale pekelná dřina! V začátcích jsem často v originále zpíval roli Lenského v opeře Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. A právě tahle opera sehrála v mém životě velmi významnou roli. Zpíval jsem ji i ve Vídni, kde jsem se seznámil s Plácidem Domingem. Zanedlouho jsem byl pozván do Metropolitní opery na přezpívání. První člověk, kterého jsem tam potkal, byl právě Plácido Domingo. Sedl si do první řady a komisi řekl: „Já ho znám, dejte mu zazpívat árii Lenského z Čajkovského opery Evžen Oněgin.“ Věřte, že takové gesto, které vám může změnit život – a mně ho tedy hodně změnilo – by udělal jen málokterý kolega. Tam jsem si uvědomil, že čím větší hvězda, tím normálnější a skromnější člověk.

V jakém jazyce zpíváte nejraději?

Například ve zmíněné ruštině, což je velmi zpěvný a měkký jazyk, který má úžasné vokály. Výborně se mi zpívá i v latině, španělštině a pochopitelně v italštině. Tenhle jazyk byl pro operu snad stvořen!

Pokud se vám naskytne volný čas, co nejraději děláte?

Poslouchám jazz, mám rád Franka Sinatru, Barbru Streisand, Michaela Bublého, krásné album Dolce vita s italskými kanzonetami teď vydal německý tenorista Jonas Kaufmann. Rád čtu, chodím do divadla a na koncerty, miluji nakupování, rád poznávám nové země a města.

Je něco, co operní zpěvák nesmí? Zakazuje vám něco nějaká smlouva?

Ty tam jsou doby, kdy nikomu nevadilo, že má tenor nebo sopranistka sto padesát kilo. Dnes musíte nejen skvěle zpívat, ale i dobře vypadat. Má proměna začala před třemi lety v New Yorku, kde jsem v tamní Metropolitní opeře zpíval roli Logeho v dnes už několikrát zmíněné Wagnerově opeře Zlato Rýna. Při zkouškách, kdy jsem zpíval pověšený na laně, mi kila navíc začala vadit, byla mi hodně nepříjemná. A tak jsem si řekl, že to takhle dál nejde, že nemůžu lítat na šikmé ploše a u toho hrát a zpívat, když mám skoro metrák. Začal jsem tedy držet dietu, ne tu Margitovu, a ze svého jídelníčku jsem absolutně vyřadil sladké, smažené pokrmy a uzeniny. Za pět měsíců jsem měl dvanáct kilo dole. Od té doby si váhu udržuji tím, že se stále vyhýbám sladkému a jím minimálně šest malých porcí denně. Funguje to a nemusíte se trápit hodiny v posilovně! Kdysi, když Hanka udělala svíčkovou – a umí ji vážně senzačně –, jsem si klidně dal pět až sedm knedlíků. Dnes mi stačí dva a jsem úplně v pohodě! A samozřejmě je nutné dodržovat i dostatek tekutin pomocí pravidelného pitného režimu. Velmi náročná pro mne i všechny ostatní účinkující byla i letošní inscenace Wagnerovy opery Zlato Rýna v Chicagu, ve které jsem si opět zahrál a zazpíval roli intrikánského boha Ohně Logeho. Když slavný britský režisér David Pountney viděl, že vše zvládáme, přidával nám další a další úkoly. Naštěstí měly smysl a sloužily ke správnému vyznění jeho pojetí. Lítal jsem po schodech nahoru a dolů, část svého partu jsem zpíval i v orchestřišti a za 20 sekund jsem musel být zpátky na jevišti. A okamžitě jsem musel vyběhnout po schodech nahoru a tam odzpívat závěr celé opery. V úvodu opery jsem na jeviště vjížděl na rudé trojkolce a musel jsem na ní nejen sedět, ale i věrohodně hrát a samozřejmě zpívat. Byla to nádherná, ale nesmírně náročná inscenace. Výsledek však stál za to! Neskromně musím přiznat, že jsem se stal doslova miláčkem publika a vyšlo velmi mnoho nádherných kritik. Tolik jsem jich snad ještě nezažil!

Na co se v nejbližší době nejvíce těšíte?

Asi jako každý z nás – na Vánoce. Pojedeme s Hankou za mou rodinou do Košic. Jako nakonec každý rok. Těším se na mou šestadevadesátiletou maminku, která je pořád ve skvělé formě, a na mé bratry s jejich rodinami. Mám za sebou krásný rok. Byl bych moc rád, kdyby se nic neměnilo a zůstalo tak, jak to to je.