Nepříjemné kožní mykózy

Kožní mykózy jsou infekční onemocnění kůže vyvolaná mikroskopickými houbami. Postiženého člověka dovedou pořádně potrápit nepříjemným svěděním i nevzhlednými projevy v místě výskytu. Jedná se o onemocnění s vysokým rizikem přenosu. Člověk se navíc může snadno nakazit i od zvířete (např. psi, kočky, hlodavci, skot).

Příčiny kožních mykóz

Kožní mykózy působí nejčastěji vláknité houby (dermatofyty) nebo kvasinky. Dermatofytózy se běžně v klinické praxi označují jako tinea (např. tinea pedis při postižení nohy). Vyskytují se zejména v meziprstí nebo na ploskách dolních končetin, ale objevit je můžeme v podstatě kdekoliv na těle a mohou působit patologické změny také na nehtech, vlasech či vousech. Kvasinkové infekce kůže se vyskytují především u jedinců s oslabenou obranyschopností, v místech vlhké zapářky a kožních záhybech.

Stejně jako makroskopickým houbám i těm mikroskopickým se daří v teplém a vlhkém prostředí. Mykózy nohou a nehtů se tak typicky objevují např. při zvýšené potivosti nohou, jejich nedostatečném vysoušení (včetně meziprstí) po koupeli nebo nošení neprodyšné obuvi či ponožek. K jejich častějšímu výskytu vedou také cévní onemocnění působící horší prokrvení končetin. Mykózami jsou obecně více ohroženy osoby s poruchami imunity (např. s nádorovým onemocněním, HIV infekcí, po transplantaci, při užívání kortikosteroidů nebo antibiotik), nedostatečnou hygienou, obecně nezdravým stylem života (např. nadměrná konzumace sacharidů), cukrovkou a obezitou. Pacient trpící mykózou by vždy měl dodržovat přísná hygienická pravidla, aby nedocházelo k přenosu infekce na další osoby. Je třeba používat vlastní ručník i prádlo a při postižení nohou je vhodné ošetřit k tomu určenými antimykotickými přípravky také např. obuv.

Jak se kožní mykózy projevují

Kůže nohou postižená mykózou je zpočátku zarudlá (v meziprstí typicky bělavě macerovaná) a svědivá, později dochází ke vzniku šupin a jejich olupování. Objevit se mohou také puchýřky a drobné praskliny, které jsou vstupní branou pro tzv. růži (erysipel) dolní končetiny. Dermatofytóza v ostatních oblastech vede k rozvoji kruhových ostře ohraničených začervenalých olupujících se ložisek s vyvýšeným lemem. Postižené nehty jsou žlutě zabarvené, drobivé a v těžších stádiích výrazně ztluštělé a deformované. Méně časté postižení kůže kvasinkami má podobné projevy. Při kvasinkovém postižení nehtů se současně vyskytuje zánět nehtových valů, který je velmi bolestivý, a jedná se výlučně o nehty na rukou.

Léčba kožních mykóz

Léčba mykóz je lokální, systémová (celková) nebo kombinovaná. Prodejná bez lékařského předpisu jsou pouze antimykotika lokální, která lze použít v léčbě lehčích kožních nebo nehtových mykóz. V případě postižení nehtů lze pouze místní léčbu volit tehdy, není-li postiženo více než 25 % plochy nehtové ploténky, není-li postižen nehet palce nebo čtyři a více ostatních nehtů. Systémová léčba nehtové mykózy je na místě také, pokud nedojde po šesti měsících lokální terapie ke zlepšení. Nicméně lékař by měl být o probíhající terapii informován již při nejbližší návštěvě. V případě kožních mykotických infekcí je třeba konzultace lékaře, jestliže opakované pravidelné podávání lokálního antimykotika nevede k vymizení obtíží do čtyř týdnů nebo pokud se jedná o postižení dítěte.

Antimykotika působí buď nespecificky např. ovlivněním propustnosti buněčné membrány hub, nebo specificky zásahem přímo do tvorby jejich buněčné stěny. Oba typy látek ve výsledku vedou k narušení růstu nebo až usmrcení patogenů. Mnohá antimykotika nepříznivě ovlivňují i další původce infekcí, např. bakterie. Ze specificky působících antimykotik můžeme jmenovat např. klotrimazol, bifonazol, naftifin a terbinafin. Mezi ta nespecifická patří např. chlorhexidin, benzydamin, ale i jód nebo olej z čajovníku australského (tea tree oil).

Při výběru konkrétního přípravku je vhodné poradit se v lékárně. Je potřeba vždy vycházet z předpokládaného původce mykózy a místa, kde se objevila. Do oblastí vlhké zapářky (např. třísla, podpaží) se hodí spreje, roztoky, pasty nebo zásypy, na místa spíše suchá se sklonem k šupení masti a krémy. Antimykotikum by mělo být aplikováno vždy dostatečně dlouho, proto i po vymizení příznaků po prvních dnech aplikace se pokračuje v podávání ještě alespoň 1–2 týdny. Místa, kde je kůže hodně ztvrdlá (např. plosky nohou) nebo nehty je nutné před aplikací antimykotika změkčit např. mastí s obsahem kyseliny salicylové a urey, koupelí v teplé vodě nebo obrousit pilníčkem. Léčivý přípravek se vždy aplikuje i na nejbližší okolí postižených míst.

Lokální antimykotika mají minimum nežádoucích účinků, přesto se u citlivých jedinců mohou v místě aplikace vyskytnout svědění, pálení, zarudnutí, suchost kůže nebo alergická reakce. Celková léčba mykotických onemocnění patří vždy do rukou lékaře, protože antimykotika podávaná systémově mohou působit závažnější vedlejší účinky (např. zažívací obtíže, poškození jater) a nežádoucím způsobem reagují s některými dalšími léčivy (např. některá antidepresiva, léky snižující hladinu cholesterolu).