O českém cestovateli Jiřím Kolbabovi jste už určitě slyšeli. Procestoval více jak 130 zemí, nejvíce ho však nadchla Antarktida. Cestování si užívá naplno, rád poznává nové kultury i kuchyně. Co je však pro něj nejdůležitější – dobrá nálada. V rozhovoru se dozvíte, čím chtěl tento dobrodruh být, když byl ještě dítě, a také to, které evropské státy by čtenářům doporučil pro letní dovolenou.
Rozlehlost, barevnost, tvarová různorodost a geologické struktury planety mě stále více fascinují. Nemohu se nasytit. Nezávislým pobíháním po pouštích, lesích, horách či městech matičky země si dosytosti plním klukovské sny. Nerozlučnou partnerkou na cestách se mně stala moje kamera. Spolu se časně ráno budíme, přes den mrzneme nebo se potíme a pozdě v noci neklidně usínáme. Dojati z toho, co jsme viděli, a napjati z toho, co jsme přehlédli. Těch fascinujících míst je tolik, že je ani za celý život nespatříme. Nevadí. Hlavně, že můžeme. Našli jsme cíl a smysl života.
J.K.
Toužil jsem být archeologem nebo egyptologem, to byly moje sny. Ale hodně energie jsem téměř dvacet let věnoval atletice, mou hlavní disciplínou byl běh na 3000 m s překážkami, tzv. stýpl. Ale běhal jsem i jiné tratě a městské běhy. Dokonce zjišťuji, že na některých závodech stále držím traťové rekordy a to mě samozřejmě těší. Běhání byla taková moje radost. Nějakou dobu po ukončení své výkonnostní kariéry jsem se věnoval trénování sportovců jako kondiční trenér a rozhodl jsem se, že i když už nebudu u sportu, chci pokračovat v zábavné a dynamické práci.
Toto české prostředí, které je bezpečné, sociálně propracované, ale pro mě nudné, mě až tak moc nemotivovalo, a proto jsem se vrhl na cestování, což pro mě bylo a stále je výzvou. Velmi se mi líbí, že v jiných kulturách jsou lidé nastaveni vstřícněji než u nás. Lidé, které potkávám na svých cestách, se k sobě chovají hezky a já se pak cítím dobře. Mám rád, když se lidé usmívají, komunikují a předávají si inspiraci.
Celou dobu, co cestuji, se snažím chovat ohleduplně ke svému zdraví. V zásadě sleduji všechny aktuální informace Světové zdravotnické organizace, ale jsem také v péči nejrůznějších lékařů a odborníků. Co se týká očkování, tak mám snad všechno, co je na trhu. Při svých cestách hlavně dbám o zdroje vody, ty jsou nejdůležitější. Bez jídla se dá chvíli vydržet. Co je překvapivé, tak jsem nikdy neměl malárii, ani jsem nebyl nemocný nebo zraněný. Jednou mě jen požahala velká dvouapůlmetrová medúza a během deseti minut jsem měl čtyřicítky horečky. Naštěstí přišel místní šaman, dal mi něčeho napít a byl jsem v pořádku. Někdy se také stane, že se spálím, takže doporučuji čtenářům dbát na dobrou ochranu před sluncem.
Nejvíce nesvůj se cítím na D1 mezi Prahou a Brnem. (smích) Ale je to tak. Podle mě je to místo, kde se soustředí lidská bezohlednost. Za více než dvacet let cestování zatím nemám žádnou negativní zkušenost ze světa. Mně se všude líbí, a přestože se mi někdy nedobře odjíždí z domova, stejně těžce se mi pak některá místa opouští. Když jsem pár dní doma, tak po chvíli opět toužím vyjet ven.
Je vhodné jezdit do Chorvatska, pokud se tam někomu líbí. Ale jestliže chce poznat jinou kulturu, je dobré vyjet a objevovat další krásná místa. Já osobně v Evropě miluji Island, Norsko a Španělsko. Ale stejně tak si užiji i výlet do Rakouska. Velmi rád cestuji také po českých horách a kopcích. Fascinují mě české scenerie.
Ke konci června jsem uskutečnil poslední plavbu různými loděmi v mořích a oceánech, navštívil jsem Itálii, Francii, Španělsko, Baleárské ostrovy, Sardinii a další destinace. To proto, abych nyní mohl chystat nový pořad o plavbách. Budu ho v premiéře prezentovat 29. července večer ve Žlutých lázních na břehu Vltavy. A velmi rád vás tam všechny uvidím.