Poruchy spánku a s nimi spojená rizika

Spánek je naprosto zásadní složkou našeho denního rytmu. Je důležitý pro normální fungování organismu, protože při něm dochází k jeho fyzické i psychické regeneraci. Poruchy spánku významně snižují kvalitu života a mohou přispívat k rozvoji některých onemocnění.

Přirozená architektura spánku

Normální spánek je tvořen dvěma fázemi, které se během noci několikrát opakují. Fáze REM (z angl. Rapid Eye Movement) je charakteristická rychlými pohyby očí, které jí daly název, záškuby některých svalových skupin a  kolísáním krevního tlaku a  srdeční frekvence. Dochází při ní ke zvýšení mozkové aktivity a ke snění. REM spánek je důležitý pro psychickou regeneraci. Spánek v  dané fázi je lehký. Fáze non-REM se naopak vyznačuje poklesem aktivity mozku, ve spánku převažuje a  je významná pro regeneraci fyzickou. Non-REM spánek se podle hloubky dělí dále na čtyři stádia (mělký – hluboký). Probuzení po celonočním spánku obvykle nastává ve fázi REM.

Doba spánku i zastoupení jednotlivých fází se s  věkem mění. Spánek se vyvíjí již během nitroděložního vývoje, od 28. týdne těhotenství se u plodu střídají období aktivity a relativního klidu. Potřeba spánku je vyšší u dětí, jejich spánek je také v porovnání s dospělými hlubší. S rostoucím věkem klesá podíl REM fáze z celkové doby spánku, snižuje se obecně jeho délka a zvyšuje se fragmentace. Přesto, že potřeba spánku je individuální, dospělý zdravý člověk by měl spát 7–9 hodin denně.

Význam spánku

Spánek je důležitý nejen pro naši paměť, soustředění, vnímání, rychlost reakcí a celkově myšlení, ale také pro normální fungování naší tělesné schránky. Zdravý spánek příznivě ovlivňuje četné metabolické děje, hormonální sekreci nebo imunitní systém. Opakovaně byla prokázána souvislost spánkových poruch a srdečně-cévních onemocnění, diabetu nebo nadváhy. Nekvalitní či nedostatečný spánek vede ke zvýšené únavnosti a ospalosti během dne, což s  sebou nese zvýšené riziko dopravních nehod či pracovních úrazů. Poruchy spánku souvisí s  vyšším výskytem úzkostných stavů, depresí nebo tendencí k různým závislostem. Na druhou stranu i různá duševní a tělesná onemocnění mohou spánek negativně ovlivnit.

Spánkové poruchy

Mezi časté poruchy spánku patří nespavost (insomnie), syndrom spánkové apnoe, různé abnormální stavy vyskytující se během spánku (parasomnie; např. náměsíčnost, skřípání zubů, noční děsy, noční pomočování), syndrom neklidných nohou nebo nadměrná denní spavost (narkolepsie).

Nespavost lze definovat jako subjektivně vnímanou sníženou kvalitu či kvantitu spánku. Jedná se o prodloužené usínání, časté noční nebo předčasné ranní probouzení. Rozlišujeme nespavost primární, kdy nelze jednoznačně určit její příčinu, kterou by bylo možné odstranit, a  sekundární, která je vyvolána např. jiným onemocněním, jehož léčbou lze nespavost pozitivně ovlivnit (např. syndrom neklidných nohou, bolest, kašel). Akutní nespavost trvá pouze přechodnou dobu (dny až týdny) a je nejčastěji způsobena zvýšenou psychickou zátěží v určitých životních obdobích. Za chronickou je nespavost označována, trvá-li déle než čtyři týdny. Ta by vždy měla být léčena odborníkem, který vyloučí případná jiná onemocnění, která s ní mohou souviset. Nespavost se často vyskytuje u žen v období těhotenství, kojení či klimakteria. Její výskyt se zvyšuje s rostoucím věkem. Často si na ni stěžují senioři, u kterých se však nemusí vždy jednat o poruchu. Jak už bylo zmíněno výše, potřeba spánku s věkem klesá a to mnozí staří lidé vnímají negativně. Častým problémem je narušení normálního rytmu bdění a  spánku u  osob pracujících ve směnném provozu. Sekundárně může nespavost vzniknout v souvislosti s užíváním některých léčiv (např. užívání látek zvyšujících močení nebo podporujících odkašlávání na noc) či psychostimulancií (např. kofein, nikotin).

Syndrom spánkové apnoe se obvykle projevuje chrápáním a tzv. apnoickými pauzami, kdy dochází ke krátkodobé zástavě dechu z důvodu zablokování horních dýchacích cest uvolněným měkkým patrem, jazykem či svaly hltanu. Každá dechová pauza je doprovázena změnami srdeční frekvence, krevního tlaku a sycení krve kyslíkem, což ve svém důsledku negativně ovlivňuje srdečně-cévní systém a zvyšuje riziko vzniku srdečního infarktu či mozkové mrtvice. Postižený člověk se v průběhu noci opakovaně probouzí, ráno může pociťovat sucho v ústech nebo bolest hlavy a celkově dochází k narušení jeho normálního fungování během dne. Častou příčinou onemocnění u dětí jsou zvětšené mandle a u dospělých obezita, kouření či anomálie v oblasti dutiny ústní a hltanu.

Syndrom neklidných nohou se typicky projevuje mravenčením až pálivými bolestmi v dolních končetinách. Ty se objevují zejména v klidu ve večerních hodinách a nutí pacienta k pohybu, který přináší krátkodobou úlevu. Onemocnění významně ztěžuje usínání a může vést i k opakovanému nočnímu probouzení.

Narkolepsie se projevuje náhlým usínáním v neobvyklých situacích, které není schopen postižený člověk vůlí ovlivnit. Do krátkého spánku, ze kterého je možné ho obvykle probudit, většinou upadá opakovaně během dne. Imperativní spavost bývá spojena s  náhlou ztrátou svalového napětí, která vede k pádu. Onemocnění tak nejen významně snižuje společenské a  pracovní uplatnění pacienta, ale ohrožuje ho také úrazy.

Diagnostika poruch spánku

Poruchy spánku jsou diagnostikovány na základě rozhovoru pacienta s  lékařem. Při něm je třeba probrat veškeré potíže a onemocnění pacienta a  zhodnotit jeho celkový zdravotní stav. V některých případech je třeba vyšetření na specializovaném pracovišti – ve spánkové laboratoři, kde je pacient obvykle během nočního spánku vyšetřen pomocí četných přístrojů zaznamenávajících elektrickou aktivitu mozku, srdce, svalstva nebo dechovou aktivitu. Zaznamenávány jsou také jeho pohyby či zvukové projevy. To všechno má význam pro stanovení správné diagnózy a následnou účinnou léčbu. Způsoby léčby poruch spánku a zásady tzv. spánkové hygieny budou probrány v následujícím čísle Magazínu ML.