Opary a afty

Opary a afty patří mezi velmi nepříjemná onemocnění, která se u predisponovaných jedinců objevují většinou opakovaně. Jejich společným rizikovým faktorem je oslabení obranyschopnosti organismu.

Opar

Opar (herpes) je infekční onemocnění projevující se drobnými puchýřky na kůži, sliznici či rohovce. Vyvolávají ho herpetické viry Herpes simplex virus (HSV) typu 1 a 2 nebo Varicella-zoster virus. Herpetické infekce probíhají ve dvou fázích. Tou první, kdy dochází k průniku viru do organismu, je tzv. primoinfekce. Může proběhnout zcela bez příznaků, ale v některých případech již při ní dojde k výsevu oparu nebo výjimečně i k rozvoji projevů připomínajících chřipku. Virus pak v organismu celý život přetrvává a při jeho oslabení se může reaktivovat. Při jeho aktivaci pak vždy dochází k výsevu typických svědivých až pálivě bolestivých puchýřků. V případě HSV 1 nejčastěji v oblasti rtu, jinde na obličeji nebo dokonce i v nose či na oční rohovce. Při infekci HSV 2 se opar objevuje v oblasti genitálií. Ještě než dojde k rozvoji puchýřků, objevují se pocity nespecifického podráždění nebo svědění kůže. Puchýřky jsou nejdříve naplněné tekutinou, potom praskají, vyschnou a dojde ke vzniku strupu. Celý proces trvá obvykle týden až 10 dnů.

Primoinfekce virem Varicella-zoster se projeví jako plané neštovice, nejčastěji v dětství. Reaktivace viru v dospělosti vede k rozvoji pásového oparu. Puchýřky se při něm objevují v typických pásech především v oblasti hrudníku a zad. Hojí se zpravidla několik týdnů, ale bolesti po proběhlém onemocnění mohou přetrvávat i mnohem déle.

Rizikovým faktorem oparu je jakékoliv oslabení organismu ať už psychickým stresem, nebo fyzickou zátěží. Často se opar objevuje po nadměrném slunění v souvislosti s horečnatým onemocněním nebo u žen v období menstruace.

Možnosti prevence a léčby oparu

Protože je opar onemocněním vysoce infekčním, prevencí je především zamezení přímého (např. líbání, pohlavní styk) i nepřímého (např. společný ručník, příbory) kontaktu s osobou, která jím trpí. Nejvyšší riziko přenosu infekce je ve stádiu puchýřku (ty bychom tak nikdy neměli propichovat či vymačkávat). Prevencí oparu je také posilování obranyschopnosti organismu, tedy především celkově zdravá životospráva, případně užívání různých přípravků na podporu imunity.

Nekomplikovaný opar se většinou do deseti dnů zahojí i bez specifické léčby. Pro urychlení jeho hojení, mírnění nepříjemných projevů, které opar doprovází, nebo u těžších forem onemocnění lze použít antivirotika (např. aciclovir). Dostupná jsou ve formě tablet, infuzních roztoků, očních přípravků nebo krémů (pouze ty jsou volně prodejné). Pro co nejvyšší efekt léčby je nezbytné ji vždy zahájit co nejdříve (ideálně ještě před vznikem puchýřků). K lokální léčbě oparů lze využít také např. olej z čajovníku australského, grapefruitových jadérek nebo propolis. Léčbu lze dále podpořit zvýšeným přísunem vitaminů (především vitamin B12 nebo celkově B-komplex či vitamin C).

Afty

Afty jsou drobné vřídky na sliznici v dutině ústní. Jedná se o nejčastější zánětlivé onemocnění v dané oblasti. Příčina vzniku aft není dosud jednoznačně známá. Svou roli zřejmě sehrávají tyto faktory: nedostatek vitaminů (např. kyselina listová, vitamin B6, vitamin B12) či minerálů (např. železo), stres, hormonální nerovnováha, fyzikální (např. poranění ústní sliznice zubním kartáčkem nebo zubní protézou) či chemické vlivy (např. určité individuálně netolerované druhy potravin, kouření) nebo některá infekční agens (např. herpetické viry). Dosud také není zcela jasné, zda jsou afty nakažlivé. Předpokládá se, že spíše ne.

Aftózní léze vznikají prasknutím puchýřků, které se nejčastěji tvoří v přední části dutiny ústní, na stranách nebo spodině jazyka. Již před vznikem afty obvykle pacient pociťuje v predisponované lokalitě bolest. Afta může vzniknout pouze jedna nebo se jich vytvoří více najednou. Jejich velikost je v řádech milimetrů až centimetrů. Povrch aft je obvykle bělavý s červeným lemem. Postižená sliznice intenzivně bolí, zvlášť při jídle nebo mluvení. Menší afty se hojí obvykle několik dní, větší až týdny.

Možnosti prevence a léčby aft

Prevencí aft je podobně jako v případě oparů zejména podpora obranyschopnosti organismu, vyhýbání se stresu, ale také správná péče o dutinu ústní tak, aby se v ní nemnožily cizorodé mikroorganismy. Při opakovaném výskytu aft se doporučuje užívat zejména vitaminy skupiny B (B-komplex) a používat bylinné či dezinfekční roztoky (tento typ přípravků pouze krátkodobě) k výplachům úst.

Při léčbě aft se používají především přípravky (ústní vody, spreje, gely či pastilky) snižující bolestivost lézí, které působí buď vytvořením ochranné vrstvy na jejich povrchu, nebo přímo místně znecitlivujícím, antiseptickým či protizánětlivým účinkem. Většina dostupných přípravků výše popsané efekty kombinuje. Jako příklad lze uvést Mundisal gel, Aloclair gel/ústní vodu, Herbadent roztok nebo Tantum Verde pastilky/roztok/sprej. Z čistě bylinných preparátů lze využít např. různé odvary ze šalvěje, řepíku nebo heřmánku. Rychlou úlevu od bolesti může přinést také cucání kostek ledu. Důležité je během léčby aft vynechat z jídelníčku všechna dráždivá jídla.

Opary i afty mohou v některých případech doprovázet komplikace např. v podobě následné bakteriální infekce nesprávně ošetřovaného postiženého místa nebo rozšiřování lézí na další oblasti. Pokud se problémy objevují v těchto případech, ale také u dětí a osob s celkovým závažným onemocněním (např. onkologické onemocnění, atopický ekzém, stav po transplantaci orgánů) nebo opakovaně, je na místě návštěva lékaře. Léčba aft patří do rukou stomatologa, opary řeší především dermatolog. Specifickou léčbu u očního lékaře vždy vyžaduje opar oka.